Předposlední díl úspěšného dokumentárního seriálu kanadské televize, který uvádí Česká televize v úterý 30. ledna od 20,00 na svém prvním programu pod názvem Letecké katastrofy, se zabývá leteckou havárií, která otřásla lidmi před necelými pěti lety.


2. července 2002 ráno zaplnily přední stránky novin zprávy o neštěstí, které se událo krátce před půlnocí na jihu Německa. V oblasti Bodamského jezera poblíž německo-švýcarských hranic se v plné rychlosti ve výšce asi deset kilometrů nad zemí srazily dopravní Tupolev 154 Baškirských aerolinií a Boeing 757 patřící zásilkové společnosti DHL. Na palubě ruského letounu, který směřoval z moskevského letiště do Barcelony, se nacházelo 57 cestujících a 12 členů posádky. Pasažéry byly převážně děti letící na prázdninový pobyt do Španělska. Posádku druhého letadla tvořili dva piloti.

Ve 20:48 vzlétá z letiště Domovevovo v Moskvě charterový let BTC2937. Ve 23:06 startuje nákladní Boeing 757 ze severoitalského Bergamu, kde měl mezipřistání na trase z Bahrajnu do Bruselu. Po sedmnácti minutách opouští italský vzdušný prostor a řízení letounu přebírá curyšské středisko řízení letového provozu. V půl dvanácté přebírá od Mnichova totéž středisko řízení Tupolevu TU -154M. V následujících pěti minutách rozhoduje dispečer v Curychu převést oba letouny letící ve výšce 11,5 kilometru do nižší letové hladiny. Ruský pilot reaguje až na třetí výzvu pozemního řídícího střediska a ve stejném okamžiku se na palubě nákladního letadla spouští alarm protisrážkového systému, na který pilot reaguje také klesáním. V sekundě se oba stroje srážejí a hořící trosky dopadají na zem.

Tragickou srážku nikdo nepřežil. Trosky strojů dopadly do okolí na plochu několika kilometrů čtverečních. Šokovaní místní obyvatelé, kteří se původně domnívali, že nad jejími hlavami explodovala atomová puma, mohou mluvit o štěstí, že úlomky strojů nezasáhly také jejich obydlí.

Oba letouny byly vybaveny moderními navigačními přístroji, kvalifikace a zkušenosti obou posádek byly na velmi dobré úrovni. Vyšetřování vedlo k takřka šokujícím závěrům. Kolize byla totiž způsobena curyšskou firmou zajišťující řízení leteckého provozu v dané oblasti. Osudné noci se vedení společnosti rozhodlo provést údržbu hlavního radaru. V této souvislosti odpojili technici i hlavní telefonní systém a neaktivovali záložní. Navíc byl na pracovišti místo dvou dispečerů jen jeden. Izolovaný a vystresovaný muž se věnoval několika letům najednou a až na poslední chvíli zjistil, že stroje odsouzené k záhubě se nacházejí na kolizním kursu. Za normálních okolností by ho v podobné situaci na hrozící nebezpečí upozornil hlavní radar. Kvůli nedostatku informací a dezorientaci tak dával dispečer pilotům až do konce jejich života matoucí pokyny. Posádky obou strojů až v poslední chvíli pochopily, že by měly reagovat jinak. Ale to už bylo pozdě.

Tragická událost z prvních červencových dnů měla ještě tragickou dohru. Na palubě ruského letadla se mimo jiné nacházela i rodina Vitali Kalojeva, manželka, desetiletý syn a čtyřletá dcera, kteří cestovali navštívit otce na jih Evropy, kde získal pracovní zakázku. S otřesnou ztrátou celé své rodiny se ruský architekt nedokázal smířit a po dvou letech od tragédie se rozhodl k zoufalému činu. 21. února 2004 odjel do Curychu. Tři dny na to vyhledal tehdejšího letového dispečera Petera Nielsena. Krátce s ním promluvil a před zraky jeho rodiny a před jeho vlastním domem jej probodl. Ten následkem zranění vykrvácel a zemřel. Nešťastný otec byl v říjnu roku 2005 odsouzen na osm let vězení.


Kateřina Vilímková, Marketing a komunikace, Česká televize