Uvedením dokumentu Muž bolestné víry (1992) v neděli 25. března na ČT2 od 15.00 hod. připomene Česká televize 415. výročí narození Jana Amose Komenského.

Život a dílo Jana Amose Komenského, jehož strhující životní příběh ve snímku zrekonstruoval ve spolupráci s kameramanem Vladimírem Skalským scenárista a režisér Zdeněk Kopáč, je všeobecně známý.

Přesto si připomeňme, že tento pedagog, teolog, filozof, sociální a náboženský myslitel a spisovatel, kněz a poslední biskup Jednoty bratrské (od roku 1648), se narodil 28. března 1592, pravděpodobně v Nivnici (Komenský v některých dokumentech připojoval k podpisu Nivanus, Nivnicensis) nebo Uherském Brodě (jak je uvedeno v Naardenu na náhrobní desce). Občas se zmiňuje i Komňa (z čehož by mohlo vzniknout Komenský, Comenius), odkud pocházela jeho rodina, žil s rodiči v Uherském Brodě, pocházel z měšťanské rodiny.

Po jejich smrti (1604) se o něj starala jeho teta ve Strážnici, kde začal studovat Roku 1608 začal studia na přerovské Bratrské Akademii (1608-11), poté na kalvínsky orientované Akademii v Herbornu (1611-13) a na univerzitě v Heidelbergu (1614). Působil jako rektor přerovské latinské školy (1614), poté odešel do Fulneku (1616), kde působí jako rektor tamější školy a kazatel Jednoty bratrské (1618-21). Zde poznal svou první ženu Magdalénu Vizovskou. Léta 1622-27 jsou pak v jeho životě nejtěžší: v období pronásledování nekatolíků po porážce českých stavů po bitvě na Bílé hoře (1620) ztrácí své nejbližší (1622 umírá na mor jeho žena a dvě děti) a žije ve vlasti jako psanec.

Úkryt nachází až na brandýském panství Karla st. ze Žerotína, kde koncipuje své kontemplativní literární texty, především pak Labyrint světa a ráj srdce, sociálně alegorické a kritické dílo. V roce 1628 navždy opouští vlast, uchyluje se do polského Lešna, kde píše své zásadní pedagogické spisy, např. spis Didaktika Magna, a též svá díla pansofická. Právě pro svou pansofii ("všemoudrost", tj. sjednocení veškerého vědění lidstva na jediném základě) se ale Komenský dostává v Lešně do konfliktu se svými konzervativními souvěrci.

Obviňují jej z kažení mládeže, kterou vzdělává na lešeňském gymnáziu a ze zatemňování křesťanské moudrosti pohanským věděním. V letech 1941-42 působí Komenský v Anglii, kam je pozván představiteli anglického revolučního parlamentu. V roce 1642 vstupuje do služeb rodiny de Geerů, kteří ho pak budou finančně podporovat až do jeho smrti. V letech 1642-1648 působí ve Švédy ovládaném severopolském, pruském Elblagu, kde má za úkol provést reformu školství. Účastní se) mírových rozhovorů (je stále třicetiletá válka) mezi zástupci katolíků, luteránů a kalvinistů v Toruni (1644-1645). Zhruba v této době začíná pracovat na svém hlavním díle Všeobecná porada o nápravě věcí lidských.

Uzavření vestfálského míru roku 1948, které mu nedává naději na návrat do vlasti, a smrt druhé manželky Marie pak v něm vyvolají pocity beznaděje - vyjádří je ve spise Kšaft umírající matky jednoty bratrské. Roku 1649 se oženil potřetí, s Janou Gajusovou. Pobývá v Lešně (1648-1650) v sedmihradském Blatném potoku (1650-54)), kde má úkol zreformovat místní školství.

Po dalším pobytu v Lešně (1654-1656, kdy je Lešno vypáleno), odchází do Amsterodamu, kde pak žije příštích čtrnáct let a kde ycházejí jeho sebrané didaktické spisy Opera didactica omnia )1656-1657). Při požáru Lešna shořel jeho Česko-německý slovník, na kterém pracoval prakticky celý život a považoval za stěžejní dílo – tuto ztrátu nesl velice těžce, pokoušel se ho ještě dát dohromady, ale již nebyl úspěšný.

V letech 1665-70 si píše, kromě jiného, též svůj "myslitelský deník" Clamores Eliáš (rukopis byl jako Komenského rukopis identifikován až v šedesátých letech 20. století), v němž se pozoruhodným způsobem dovršuje vývoj jeho myšlení. Komenský umírá 15. listopadu 1670 v Amsterodamu, poblíž kterého, v Naardenu, je pak pohřben.

Jan Amos Komenský spojuje domácí reformační tradici s evropským náboženským a filosofickým myšlením, jeho dílo je hluboce humanistickou odpovědí na problémy tehdejší společnosti, sužované třicetiletou válkou, na národní tragédii, počínající porážkou na Bílé hoře, i na osobní, niterné zkušenosti z exulantského života.


Zdroj: Martin Krafl, tiskový mluvčí ČT