Doplnění druhého televizoru pro digitální příjem nemusí být tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát.



Je jasné, že i v době, než se rozběhne velká propagační kampaň pro přechod na digitální vysílání, uživatelé již uvažují o rozšíření digitálního televizního příjmu na více jak jeden pokoj v domě (bytě). Je to logické. Jestliže přijímáme mnoho televizních programů v jedné místnosti, pak nám bude vadit, že tyto programy v jiné místnosti na starším televizoru nemůžeme přijímat. V případě kabelového a satelitního příjmu od operátora můžeme za menší poplatek získat druhý set-top-box nebo si (jako jiné zboží) set-top-box vybereme v supermarketu a doma si jej připojíme. Je to prosté. Tedy ne docela.

Připusťme to, že průměrná životnost „hlavního“ televizoru v domácnosti je např. deset let. Údaj se může nepatrně změnit díky nedávnému zavádění plazmových a LCD televizorů. Starší televizor pak dáme do dětského pokoje nebo do ložnice a problémy mohou začít. Televizor je příliš starý na to, než aby měl konektor SCART nebo se rozměry televizoru velmi odlišují od běžné velikosti. Pak nám nastanou velké potíže. Např. v kuchyni máme starý přenosný televizor. Ten na zadním panelu nemá konektor SCART. Žádný z několika set-top-boxů, které používáme v domácnosti, nemá vysokofrekvenční modulátor. K digitálnímu příjmu se to hodí, máme sice špičkové set-top-boxy s harddiskem, ale žádný z nich není možné připojit k staršímu televizoru.

I internetové stránky již na první pohled ukazují, že také jiní uživatelé mají podobné zkušenosti. Kdysi dávno, když přišla firma Pace s prvním digitálním set-top-boxem, tak ten měl volitelný vysokofrekvenční modulátor. Při přechodu na digitální televizi v Evropě se to objevuje jako problém. Když máme televizory, které nejsou vybavené konektory SCART a set-top-boxy, které nemají modulátory, pak musíme něco obětovat. Nejpravděpodobněji to postihne starší uživatele, kteří si nemohou dovolit nový televizor, natož aby si kupovali nový set-top-box. Proto by měl být zájem těmto často zranitelným skupinám pomoci.

Je nepravděpodobné, že při přechodu na digitální vysílání bude možné každý televizor bez konektoru SCART nahradit. Někteří výrobci by však mohli uvažovat o tom, že ke svým výrobním nákladům připočtou menší částku několika EUR. A to proto, aby přispěli k procesu přechodu na digitální vysílání.


Julian Clover, A question of modulation, www.broadbandtvnews.co.uk, 6. 1. 2005, volně upraveno a zkráceno

Pozn.: pokud v budoucnu uvažujeme o připojení staršího televizoru, raději si již dnes zakoupíme set-top-box s modulátorem (podobně jako když budeme přijímat kódované satelitní programy nekoupíme si box FTA).


Doplnění redakce:

Článek zahraničního autora má určitě pravdu, ale i situace s chybějícím vstupním konektorem SCART (či audio a video konektorech CINCH, o kterých v článku nepadla ani zmínka, i když bývají součástí mnoha přenosných „kuchyňských“ televizorů) je řešitelná. Stačí zakoupit externí modulátor. Pro případ staršího či „kuchyňského“ televizoru nám postačí levný mono výrobek, který má A/V vstup na CHINCH konektorech a výstupní IEC konektor 75 ohm z modulátoru. Výstupní kanál můžeme navolit zpravidla v IV./V. pásmu UHF, tedy 21.-60.k, některé typy mají možnost nastavit i hyper či sub pásmo, které někdy bývá používané v kabelových sítích, případně VHF pásmo, tj. I. či II. TV pásmo.

A ani v článku zmiňovaný set top-box-Pace s modulátorem nám ne vždy bude k užitku.Například v současné době testujeme v redakci novou přístupovou kartu pro platformu Sky Freesat v receiveru Pace s Videoguardem, a ten má modulátor sice PAL, ale s audio normou I (tedy PAL I), která se používá v Británii. Na běžném televizoru, který se u nás prodává, však nastavíme jen normy PAL B, G, D, K či SECAM, případně zvuk NICAM, který se používá ve Skandinávii, ale PAL I zde chybí. Obraz přes modulátor tedy bude v televizi němý, a stejně musíme přikročit k propojení konektory SCART či CINCH…