Rozhlas nám dobře slouží už od roku 1922. Přežil nápor zvukového filmu, televize, gramofonových desek, kazet, CD, minidisků, kabelových spojů, satelitů, DVD a MP3. Lidé mají rozhlas rádi a poslouchají ho více než dvacet hodin týdně. Rozhlasový přijímač je nejužívanější ze všech spotřebních přístrojů - každá domácnost jich má asi šest. Každý rok se prodá 80 milionů nových přijímačů v USA a podobný počet v Evropě. Je to už sto let, co Marconi přijal poprvé morseové znaky přes Atlantik a 80 let, co začalo veřejné vysílání. Rozhlas je bezpochyby masové komunikační médium dvacátého století - vlivné, kulturní, politicky výkonné, zábavné a informační. Je tak populární, že by se mělo objevovat v centru každé debaty o médiích. Ale neobjevuje.

Ignorace rádia
Návrh EU na sjednocení médií z prosince 1997 skoro úplně ignoruje rozhlas a soustřeďuje se místo toho na televizi a Internet. Nynější směrnice pro regulaci komunikací a vlastnictví médií ve Velké Británii věnují jen jedno procento ze svých stránek rozhlasu. Podobně je tomu ve Francii a také v jiných zemích je rozhlas soustavně podhodnocován jako médium samotné i jako spotřebitelská položka. Není pak divu, že zatímco politici se zabývají tím, jak pomocí průmyslu ovlivnit budoucnost televize, satelitů, mobilních telefonů a Internetu, rozhlasové společnosti, které stojí před naprosto stejnými problémy s digitalizací, jsou ponechány svému osudu. Výsledkem toho jsou nejasné obchodní záměry, pomalý vývoj a z toho vyplývající pochybnosti v rozhodování. Na jaře 1991 se objevila konvence národní asociace rozhlasových společností Atlanta Eureka 147 a všichni aplaudovali. Prezident asociace Eddie Fritts prohlásil, že Evropa je pět let před Amerikou a asociace doporučuje Spojeným státům převzít systém Eureka. 0 tři měsíce později to asociace odvolala s tvrzením, že stejná oblast příjmu pro všechny stanice na multiplexu by poškodila individuální reklamní působení. Cynikové mají odlišnou interpretaci: rozhlasové společnosti USA nemají rády myšlenku na další rozhlasové kanály soutěžící mezi sebou a výrobci spotřební elektroniky v USA by nesnesli nic, co vzniklo v Evropě a na co má Evropa licenci.

Rozdílné postoje
V poslední době se propast mezi pohledem USA a Evropy na digitální rozhlas v důsledku dezinformací ještě zvětšila. Evropa a USA mají velmi odlišné postoje k rozhlasu jako průmyslu. Evropa je směs státních, veřejnoprávních a soukromých komerčních stanic s různým stupněm vyspělosti. Soutěž je stále na vzestupu a koncepce více rozhlasových kanálů se jeví jako šance, ne jako hrozba. Na rozdíl od toho majitelé rozhlasových společností v USA odmítly možnosti Eureka zejména proto, aby byl zachován současný stav. Roku 1994 bylo vytvořeno nové frekvenční spektrum pro pozemní digitální rozhlas, které by mohlo zajistit světovou shodu a slučitelnost. Většina zemí včetně celé Evropy, Asie a Kanady toto nové spektrum akceptovala, ale rozhlasové společnosti USA dávají přednost využití existujícího FM spektra pro zatím neprověřený systém zvaný IBOC. Konference o výhodách digitálního rozhlasu organizovaná v devadesátých létech se téměř změnila na hru „Můj systém je lepší než tvůj systém”. Jediným praktickým výsledkem těchto hádek bylo znervóznění japonských výrobců přijímačů, kteří preferují jednotný trh jako standard. Následkem toho ačkoliv digitální přijímače pro formát Eureka vyrábí a prodává více než dvacet výrobců, kritického objemu výroby potřebného pro prudké snížení cen, se ještě nedosáhlo. Systém Eureka 147 existuje ve více než 30 zemích s více než 400 digitálními službami v éteru a 300 milióny lidí. Ze všech zemí zapojených do digitálního rozhlasového systému pouze USA a Japonsko se neadaptovaly na Eureku. V USA se po osmi létech hledání fungující alternativy oba soupeři vyvíjející IBOC- USA Digital Radio a Lucent Digital Radio spojily a vytvořily iBiquity Digital, společnost vlastněnou rozhlasovými společnostmi jako nástroj pro využití IBOC technologie.

Hlavní výhody IBOC
Není pochyb o tom, že IBOC má pro rozhlasové společnosti USA jasné přednosti, neboť mohou přidáním digitálního budiče k existujícímu FM vysílači současně vysílat digitální verzi svého programu. IBOC je pravděpodobně nejlevnější cesta k digitalizaci. Horší je ovšem předpoklad, že to, co funguje v USA, bude fungovat i kdekoliv jinde. FM frekvence a výkony vysílačů jsou na obou stranách Atlantiku přidělovány velmi odlišným způsobem což mimo jiné může zavedení IBOC zcela znemožnit Je těžko uvěřitelné, že FM stanice v New Yorku mohou mít 50 nebo 100 kW, ale stejná FM stanice v Londýně je limitována na 4 kW. A zatímco USA má 9 000 FM vysílačů, v Evropě, která je geograficky menší a má větší hustotu obyvatelstva existuje 23 000 FM vysílačů. IBOC ve své současné podobě by pravděpodobně znemožnil fungování evropského frekvenčního spektra. Zatímco Eureka buduje svoje sítě a čeká na výrobce, až splní své dodavatelské sliby a v USA také ještě stále čekají, až přijde pravý čas pro IBOC, už se objevily nové konkurenční rozhlasové projekty, které možná teprve prověří,jak křehký rozhlasový ekosystém opravdu je. IBOC a EUREKA 147 by zřejmě měly udělat inventuru a uvědomit si, že mají víc společného, než jsou obě strany ochotny připustit. Pro začátek oba systémy potřebují přesvědčit výrobce, aby významně investovali do výzkumu a vývoje a aby vyráběli nové rozhlasové přijímače. Pro masové rozšíření digitálního rozhlasu je jen jedno omezení: maloobchodní cena digitálního přijímače. Zákazníci jsou zvyklí, že rozhlas je téměř zadarmo a že rozhlasový přijímač je záležitost asi 50 dolarů. Tak proč by měl někdo kupovat drahý digitální přijímač? Digitální rozhlas v systému IBOC nabízí v zásadě totéž jako analogový, jediný rozdíl je v posunu kvality AM stanic plus data. Těžko předpokládat. že to zákazník ocení víc než na několik dolarů, což je nedostatečné pro přidání technologie IBOC do jakéhokoliv zvukového zařízení. Úkol pro USA je vyrobit přijímač IBOC za v zásadě stejnou cenu jakou mají existující FM/AM přístroje.

Úloha DRM
Stejný úkol stojí také před Digital Radio Mondiale, digitálním krátkovlnným systémem. Ačkoliv zvuková kvalita DRM není zatím příliš prověřená a nalezení vhodného frekvenčního spektra bude úkol sám pro sebe, má DRM význam v přenosu na velké vzdálenosti a pro vysílání v málo zalidněných oblastech, kde cena přijímače není omezující. Ale systém DRM je málo spolehlivý, aby mohl být úspěšný jako výhradní digitální technologie. Na rozdíl od IBOC a DRM, které v zásadě nabízejí posluchačům totéž, co dosud, Eureka nabízí dvakrát více rozhlasových kanálů než je současná analogová kapacita plus multimediální datové aplikace a digitální zvukovou kvalitu. To je daleko zajímavější a cena přijímačů by tedy mohla o něco stoupnout, ale pořád je i zde velká propast mezi cenou současných komponentů a relativně malým možným nárůstem maloobchodní ceny.

Debata o dotacích
U obou systémů se objevila otázka dotací na přijímače pro nastartování trhu. Jakákoliv eventuální dotace rozhlasovými společnostmi s výjimkou reklamní kampaně by však byla nesmyslná. Dotace je jako droga, jakmile se jednou nastartuje je těžké s ní přestat a nemá jiný smysl, než dovolit výrobci udržet zisk, za který platí rozhlasová společnost. Holý fakt je, že dotace se dá aplikovat jen tam, kde je předpoklad příjmu od konečného uživatele. Jednou z velkých předností rozhlasu však vždycky bylo, že je v éteru zadarmo. Za deset dolarů měsíčně si mohou zákazníci v USA předplatit bud' XM Satellite Radio nebo Sirius Satellite Radio, které mají 100 kanálů. Příjem z předplatného dovoluje dotovat autorádia, což společně s dalšími investicemi od výrobců aut pravděpodobně způsobí, že satelitní přijímače se budou v USA objevovat rychleji, než ostatní digitální rozhlasové přístroje. Zda budou lidé brzy přesyceni nepřetržitou hudbou bez mluveného slova je diskutabilní a já bych si vsadil na postupný návrat skutečného rozhlasu s hlasatelem nebo diskžokejem, který dobře fungoval od roku 1920.

Omezené kapacity
Satelitní přijímače se objevují v Londýně ve výprodejích. Satelity mají potíže se svými navigačními přístroji na palubě. Stane se, že satelitní signál lze přijímat v Evropě, ačkoliv jde o službu určenou pro kontinentální Afriku! Zastáncům satelitního rozhlasu v Evropě zdá se už bylo vysvětleno jasné omezení, že jakákoliv kapacita se musí rozdělit mezi dvacet národů, z nichž každý má svůj jazyk a kulturu. Na rozdíl od satelitního příjmu v USA bude nabídka pro jednu zemi značně limitována. Kritici satelitního rozhlasu poukazují na nutnost pozemních převáděčů pro adekvátní pokrytí měst a jakékoliv proniknutí signálu do budov, což vyžaduje další frekvence. Někteří z nich šli tak daleko, že to označují za zadní vrátka k dosažení klasického pozemního rozhlasu.

Rozhlas na Internetu?
Internet ztrácí svou reputaci všeobecně včetně alternativní metody provozování rozhlasu. Rozhlasové společnosti, které uspěchaly nasazení rozhlasu na Internet, si nyní uvědomují, že je to omezené a drahé. Jedna z největších světových rozhlasových společností odhaduje náklad na svou maximální okamžitou kapacitu 30 000 uživatelů Internetu na 30 000 dolarů za hodinu (včetně serveru a licence). Srovnejme to s částkou 100 dolarů za hodinu v národní digitální síti vysílačů, dosahující neomezené miliony uživatelů, a je těžké nevidět, že efektivita vysílače a Internetu je nesrovnatelná. Stejná omezení platí pro mobilní telefony, které přes všechny sliby a reklamu nedokáží zajistit ani zlomek procenta kapacity, kterou pozemní rozhlasové společnosti potřebují. Navíc poslech rozhlasu z mobilního telefonu nebude nikdy zadarmo. Ve všech analýzách zůstává pozemní rozhlasové vysílání nejvýkonnější a splňující požadavky zákazníků. Digitální rozhlas k němu přidává značnou hodnotu a přitom zachovává všechny atributy existujícího rozhlasu. Eureka už dosáhla významného pokroku, který zřejmě zajistí její pokračování. IBOC bude doveden k funkčnosti a může být úspěšný, pokud jeho přínos ocení zákazník. Satelitní příjem závisí na geografii a na předplatném. DRM může uspět na omezeném trhu, zpočátku například u mezinárodních společností. Internet a mobilní telefony představují rozšíření možností, nikoliv náhradu.

Kombinované technologie
Existuje tedy jasná cesta vpřed? Jedinou realistickou možností je podpořit kombinaci všech technologií pro uspokojení potřeb trhu. V zemích jako je Austrálie je DRM ideální pro pusté vnitrozemí a Eureka pro velká města. Takováto strategie by mohla mít ve spolupráci s dalšími hybridními systémy velkou šancí na změnu postojů současných rivalů. Světoví výrobci přijímačů by pak vyráběly přístroje se standardizovanými moduly pro IBOC, Eureka a DRM. Úspěch všech digitálních rozhlasových systémů by byl užitečnější, než zničující a drahý souboj, znamenající eventuálně krach jednoho nebo několika z nich. Nakonec spotřebitele nezajímá ani tak nejlepší technologie, chce přijímač, který funguje a my bychom měli být schopni takový přijímač vyvinout.

Autor Quentin Howard je vedoucím pracovníkem britské firmy Digital One. Překlad Jaroslav Šindelka, uveřejněno v DXR 7/2001.