Nikdy nebyl sólistou, možná proto, že si vždycky dokázal vybrat partnery, se kterými měl úspěch. Od Jiřího Grossmanna přes Jiřího Krampola až po Zuzanu Bubílkovou. Původně měl dnes stát před kamerou a točit v Divadle Jiřího Grossmanna, jež pojmenoval po svém legendárním partnerovi, další pořad Politické harašení pro Novu. Už jej nenatočí. Herec a spisovatel Miloslav Šimek, dříve literární klaun, nyní bavič na půdě politické satiry, zemřel v pondělí v třiašedesáti letech v Praze. Na leukemii - shodně jako Grossmann v roce 1971.

„Českému humoru bude chybět,“ řekl Šimkův dlouholetý kolega Jiří Krampol. Divadlo, které již minulý týden natáčení Politického harašení přeložilo kvůli Šimkovu převozu do nemocnice, přišlo o jednu z opor svého programu. Zájezdová představení pořadu byla plánována na celý duben: Kamenice, Domažlice, Kadaň, Kolín, Nymburk, Pacov... Na žádném z těch míst už Šimkovi nezatleskají.


Nový start po změně režimu

Přitom se zdálo, že polistopadový odchod ze Semaforu, kde po Grossmannově smrti střídal různé partnery od Luďka Soboty a Petra Nárožného až po Krampola, znamená pro Šimka konec kariéry. Ale setkání s novinářkou Zuzanou Bubílkovou přineslo pravý opak: pořad S politiky netančím v České televizi a později Politické harašení na Nově se staly diváckými hity. „Neděláme si ambice hlubokých analýz, jde nám o zábavu. O zábavu, která vychází z každodenní reality, a proto má šanci oslovit každého, ne pouze určitou cílenou skupinu lidí,“ tvrdili Šimek s Bubílkovou. Před měsícem vyhrálo Politické harašení „stříbrnou“ cenu Anno za druhý nejoblíbenější pořad televize Nova - už tehdy však za nemocného Šimka přebíraly trofej dvě z jeho tří dcer.

Nicméně pro pamětníky zůstane nepřekonatelnou Šimkovou érou jeho působení s Grossmannem. Ještě před vojnou spolu napsali komedii Hoj, Štěchovice. „K naší posádce přišli v roce 1963 dva nováčkové - Miloslav Šimek a Jiří Grossmann. Založili jsme divadelní soubor a pojmenovali ho The Vojsko,“ vzpomínal zpěvák Karel Černoch. S pořadem Neočekávejte beat se nová autorská dvojice komiků usídlila v klubu Olympic, pak přešla do Semaforu, kde v roce 1967 zazářila s Besídkou žáků zvláštní školy.

„Tehdy mi byl jejich humor velmi blízký,“ uznal zakladatel Semaforu Jiří Suchý. Pořady Š+G, jež provázely písněmi Naďa Urbánková či Miluše Voborníková, svou hravostí připomínaly studentskou recesi. Mnohé z povídek, které Šimek s Grossmannem předčítali, vyšly knižně a doslova zlidověly - třeba ta Jak jsem se stal učitelem, v níž Šimek žertoval o své původní učitelské profesi: „Co může být hezčího než z dítek, která neumí ani bleptnout, vychovat řádné občany.“ Ostatně i někdejší populární rubrika v časopisu Mladý svět, kde odpovídal na dotazy čtenářů, nesla název Pedagog ve výslužbě.

Televize stačila do roku 1970 zaznamenat několik Návštěvních dní dvojice Š+G v Semaforu - jeden z nich včera večer ČT 2 připomenula. Ale když Grossmann v pouhých třiceti letech zemřel, začala normalizace a Šimek těžko hledal novou podobu svého humoru i rovnocenného partnera. Hrál ve filmu Jen ho nechte, ať se bojí, jímž Šimka připomněla Nova, ve snímcích Buldoci a třešně či Kam doskáče ranní ptáče, s Luďkem Sobotou provázel prvním televizním Kabaretem u dobré pohody, s Jiřím Krampolem psal další povídky a vytvořil představení Besídka bývalých žáků zvláštní školy. „Děkuji Jiřímu Krampolovi, že našel odvahu převzít štafetu po zemřelém kamarádovi,“ vyznal se tehdy, v druhé půli 80. let. Na výtky, že jejich humor je jiný než z dob Š+G, odpovídal Šimek: „Nezapomeňte, že i doba je jiná.“

Když se doba změnila znovu a otěže Semaforu se vrátily do rukou Suchého, založil Šimek v roce 1990 Divadlo Jiřího Grossmanna. Jeho zásadní návrat na scénu se však datuje od půle 90. let, kdy začal s Bubílkovou uvádět večery politické satiry. Také vydali knihu Politika škodí zdraví a Šimek s úsměvem tvrdil, že budou společně psát tak dlouho, dokud počtem knih nepředběhnou klasika Alexandra Dumase. „Pak toho možná necháme,“ plánoval.


Zemřel tam, kde jeho kamarád Grossmann

Jenže přišla nemoc, a přestože se loni zdála překonaná, připomněla se znovu. Šimek jí vzdoroval: ještě loni točil pro Novu silvestrovský pořad, kde s Bubílkovou lákal do politiky Karla Gotta.

Přednosta 1. interní kliniky profesor Pavel Klener říká, že zdravotní stav Miloslava Šimka byl v posledních dnech už beznadějný. K potížím s krvetvorbou se totiž postupně přidaly i poruchy srdce a jater.

„Miloslava Šimka jsme začali léčit asi před třemi lety. Dokonce jsme mu úspěšně transplantovali kostní dřeň a on na léčbu reagoval velmi dobře. Všechny testy ukazovaly, že se uzdravil. Narostly mu dokonce i vlasy, které mu při léčbě vypadaly.“

Loni o Vánocích se však herci znovu velmi přitížilo, takže byl přijat na Klenerovu kliniku. „Poslední týden to už nebylo dobré,“ říká profesor. U léčby poruchy krvetvorby nelze podle Klenera nikdy stoprocentně říci, že problémy jednou provždy ustoupily, přestože Miloslava Šimka považoval i on za uzdraveného. „Netroufám si teď říci, na co vlastně zemřel - zda kvůli potížím se srdíčkem, játry anebo na poruchu krvetvorby. To ukáže až pitva. Nejspíše to byl souběh všech těchto potíží.“

Na Klenerově klinice zemřel na poruchu krvetvorby před pětatřiceti lety i Jiří Grossmann. „Nebylo to úplně stejné onemocnění, ale laicky řečeno patřilo do stejného pytle chorob,“ vysvětluje Klener. „Je to zvláštní a velmi smutné,“ říká profesor.

Šimek se angažoval se i ve věcech veřejných, byl čestným předsedou sdružení Jaderný odpad - děkujeme, nechceme!, které vzniklo jako hnutí odporu proti plánovanému „jadernému smetišti“ v Pačejově.

„Mí rodiče se narodili ve Strakonicích, svou první chalupu jsem měl u Nepomuku, teď ji mám u Pačejova. Ten kraj jsem prochodil křížem krážem, znamenalo by to pro něj zkázu,“ říkal dlouholetý skaut. K jeho dovolené patřil tenis, kolo a toulky Šumavou, sbíral knihy a obrazy s věnováním svých známých, ve společnosti byl znám jako abstinent - tradovalo se, že vylévá i rum z pralinek.

V sobotu bude Miloslav Šimek chybět na vyhlašování televizních cen TýTý.
„Určitě mu věnujeme vzpomínku,“ říká Daniela Kupsová z pořádajícího Týdeníku Televize. A diváci prý vůbec nezapomínají. Rudolfu Hrušínskému posílali hlasy dlouho po jeho smrti, letos vynesli na sedmé místo nedávno zesnulou Helenu Růžičkovou. „Jako by se s některými jmény nechtěli rozloučit,“ říká Kupsová.
K takovým jménům patří i Miloslav Šimek.


MIRKA SPÁČILOVÁ, KATEŘINA KOLÁŘOVÁ, JAN GAZDÍK, MF Dnes, 17.2.2004