Nejznámějšími jsou pravděpodobně anglické pirátské námořní stanice z období od roku 1964 do zákazu v roce 1967. V první řadě všichni jmenují zvláště pirátskou stanici Radio Caroline. Avšak historie evropských hudebních námořních stanic začíná již v roce 1958 ve Skandinávii.


Švédsko: Radio Nord a Radio Syd

Radio Syd nebylo jediným švédským pirátským programem. Švéd Jack S. Kotscheck byl v roce 1959 v Americe a slyšel tamní rozhlasové programy. Proto v roce 1960 založil, spolu se dvěma americkými sponzory, vysílací společnost. V Kielu zakoupili loď MS Olga, která měla být v Hamburku nejprve přestavěna. Zákon z doby nacismu však v Německu práci na vysílacím zařízení zakazoval, i když práce nebyla zamýšlena pro využití v této zemi.

V Kodani byla tudíž loď Olga vybavena dvěma středovlnnými vysílači o výkonu 10 kW a stožárem. Zaregistrována byla v Nicaragui a překřtěna na loď Bon Jour. Ovšem nabízenou nicaragujskou vysílací licenci provozovatelé rovněž s díky odmítli - to nebyl žádný moudrý tah.

Původně se dokonce předpokládaly dva stožáry, což však kvůli ještě platnému německému válečnému zákonu nebylo rovněž možné: přípustný byl jen vyšší stožár. Práce se stoprocentně nepodařila, stožár se již při převozu uvolnil a při cestě k plánovanému kotvišti byl opraven.

Vysílání mělo být původně zahájeno na vánoce v roce 1960, na palubě již měli pásky s vánočním vysíláním. Od toho se nicméně upustilo, aby kapitán na tomto místě neztrácel čas. Zásobovací loď tudíž nemohla Bon Jour rychle nalézt. Při zapnutí vysílače se na anténě objevil modrý blesk a hlasitý praskot, s následným totálním výpadkem elektrického zařízení. Potom přišla bouře a posádka loď opustila, poněvadž měla strach, že by je zabil vysílací stožár.

V Stockholmu měly být loď, stožár a vysílací zařízení ještě jednou opraveny a měl se najmout nový kapitán. Loď ovšem musela znovu rychle vyplout, aby nebyla zabavena. Ve Finsku měla být nyní opravena v loděnici Crichton Fulcan, tentokrát to však finská vláda zakázala. Loď tak znovu musela „uprchnout“, nyní do přístavu Chalk.

Pracovníci, kteří byli přivezeni z loděnice Crichton Fulcan, v přístavu teď konečně mohli provést potřebné opravy. Dne 6. února 1961 pak měli začít. Avšak na nevlídném moři bylo slyšet praskot anténního stožáru – izolátory se rozbily. V loděnici Finnboda u Stockholmu musely být ještě jednou opraveny. Dříve než to potom na širém moři opět bouchlo, tentokrát v noci po celé tři hodiny – potají testovali vysílač v stockholmském přístavu. V této době, když loď vplouvala do přístavu – byl sice vysílač zapečetěn, posádka lodi si však našla možnost, jak to obejít …..

Loď Bon Jour opět konečně vyplula a před severošvédským pobřežím zakotvila jako Radio Nord. Dne 21. února 1961 se poprvé ozvalo zkušební hlášení: „Testujeme, 1-2-3-5-5.“ Nová stanice, která ani nemohla skutečně platit, se rychle stala známou. I když byla plánována, propagována a ohlášena vlna 495 metrů (609 kHz), již po několika dnech však došlo ke změně na 602 kHz (498,2 metru).

Příjem byl rušený vysílačem ve francouzském Lyonu. Před 1. březnem museli ještě jednou do přístavu, potom to už nebylo možné. Jestliže loď dosáhne švédské výsostné území, nový zákon měl dovolit vysílač okamžitě zabavit. Jen začátkem prosince se od tohoto zákona odchýlili, když loď se kvůli rozbité kotvě dostala na moři do těžkostí a musela hledat útočiště v přístavu.

A navíc Nicaragua, na „mírné naléhání“ švédských úřadů, pro loď licenci zrušila. V Panamě byla vysílací loď nově zaregistrována jako Magda Maria.

Od 8. března roku 1961 Radio Nord konečně zahájilo vysílání a se svými jingly bylo rychle velmi úspěšné. V protikladu ke konkurenčnímu boji pozdějších pirátských stanic Radio Nord a Radio Mercur korektně spolupracovali. Také ovšem pokrývaly opravdu rozdílné země a používaly různé frekvenční rozsahy. Na střední vlně mohlo Radio Nord pokrýt celé Švédsko a bylo možné jej poslouchat částečně až do Holandska.

Radio Nord, jako první evropská stanice, přineslo „jingly“, které rozvinul americký rozhlas – akustické označení na modifikovaném osmistopém magnetofonovém pásku. V této době také vzniká typ klasického diskžokeje. Ve starším rozhlasovém žargonu se nazývá také – jako „samostatný řidič“. Luxus běžné rozhlasové stanice tohoto času, právě teď mít spolupracovníka pro přinesení gramofonových desek, pro vložení desky, pro přehrávání pásků, pro moderování a pro obsluhu mixážního pultu, již z důvodu místa na lodi zcela automaticky odpadl.


Dánská vláda se stává aktivní

Nicméně, tím byla legální nordická éra vysílání už zase téměř minulostí. Již v roce 1959 dánský telegrafní úřad vypracoval první osnovu zákona, který by neměl námořní stanice povolit. Protože ITU (Mezinárodní telekomunikační unie) v Ženevě tak jako tak právě vypracovala novou všeobecnou pracovní úmluvu, Dánsko bez okolků nechalo implantovat dodatek („článek 422“), který rozhlasové a televizní vysílání z lodi zakázal. Dodatek dále zahrnoval doporučení, že by se všichni členové ITU ve svých státech měli postarat také o příslušné národní zákonodárství.

Rovněž Švédsko již v době zahájení vysílání Radia Nord skutečně schválilo svůj zákon, podle kterého se to týkalo každého vysílače na lodi. Platilo to i pro vysílač, který nebyl schopný provozu a nacházel se ve švédských výsostných vodách. Tyto stanice musely počítat se zabavením vysílacího zařízení. Radio Nord právě kotvilo mimo třímílovou zónu, to znamená ještě včas a proto - ještě - uniklo zákroku švédských úřadů.

Avšak již v roce 1961 schválilo Dánsko, Švédsko, Norsko a Finsko zákon, který trestal i každý způsob pomoci pirátským stanicím, od poskytování životních prostředků (potravin) a pohonných hmot až ke „vložení“ gramofonové desky a zařazování reklamy. Radio Nord chtělo nejdříve na VKV zahájit vysílání ještě druhého programu. Nicméně kvůli tomu, že 1. srpna 1962 zákon vstoupil v platnost, později od tohoto záměru ustoupili.

Radio Nord svůj program již začátkem července 1962 přerušilo, protože chtěli mít čas pro zrušení firmy. Loď vlastně chtěli prodat plánované anglické stanici Radio Atlanta. Později se loď skutečně stala Mi Amigem, vysílací lodí Radia Caroline. Radio Mercur oba své vysílače vypnulo, stále ještě v pravý čas, nicméně teprve dne 31. července.

Dne 13. srpna roku 1962 se ještě jednou vysílalo z někdejší vysílací lodi Radia Mercur, Lucky Star. Poněvadž k tomu byly využity také původní jingly Radia Mercur, autorovi se stálo, že je to v pořádku. Dřívější manager Benny Knudsen však tvrdil, že loď měli pronajatou od pana Artura Delbosy z Guatemaly jen do ukončení vysílání a to nyní s touto novou stanici vůbec nijak nesouviselo.

Ačkoliv byla loď v mezinárodních vodách, o tři dny později se ji zmocnila dánská policie. Zjistila, že loď už není registrována a že libanonská vlajka, vlající na přídi, je špatný falzifikát, který se znatelně liší od pravé libanonské vlajky.

Tedy i tato loď byla odvlečena do kodaňského přístavu, ačkoli její posádka dále tvrdila, že loď je registrována v Guatemale. Loď nakonec rovněž koupila Britt Wadner a byla přemístěna do Flensburgu. Radio Mercur bylo v Dánsku přece jen opět obnoveno v osmdesátých létech, na pevnině – jako legální, lokální, komerční rozhlasová stanice. Z někdejších pracovníků dnes už nežije ani jediný.

Mezitím Radio Syd pokračovalo jako ilegální. V roce 1965 dokonce vybudovalo televizní studio na pevnině a na lodi. Nakonec získali vysílač UHF o výkonu 500 W, který si sami vybudovali. Nicméně, vysílač byl v provozu už jen několik týdnů. V roce 1965 ve Skandinávii ještě nevysílal žádný UHF vysílač a tím neexistovalo ani žádné rušení televizního vysílače Syd na 41. kanálu.

Na druhé straně se ještě právě tak nepoužívaly žádné televizní přijímače a antény vhodné pro UHF! Toto si příznivci Radia Syd museli zvlášť pořídit.


Britt Wadner a její kontakty

Britt Wadner, jako majitelka nyní ilegální stanice, se dostavila k soudu a v roce 1964 byla vzata do vazby na jeden měsíc. Podle švédského práva ovšem směl každý trestanec vykonávat svoje povolání i v žaláři. V její cele si tedy zřídili rovnou kompletní studio a ohlašovali se naléhavým reklamním hlášením „ Tady je Radio Syd - přinášíme vysílání z našeho studia v hindsburském vězení.“

To vedlo k velké popularitě a k tomu, že zadavatelé reklamy i přes riziko, jako podporovatelé samotného „ sfárání do dolu“, stanici zůstali věrní. Zadavatelům reklamy byla skutečně uložena jen neškodná peněžitá pokuta mezi 4,5 až 30 EURO. Také pokus o rušení, který vzešel od švédské vlády, nesrazil Radio Syd na kolena, nýbrž vedl pouze k změně kmitočtu.

Britt Wadner měla velmi dobré kontakty s hudebníky – jako jediná stanice, Radio Syd smělo během koncertování Beatles v Kodani získat interview se skupinou v jejich hotelovém pokoji. A skupina Rolling Stones dokonce bydlela jeden týden v soukromém domě Britty Wadner. Tam také její plavecký bazén, a to zcela v rozporu s jejich pověstí, nejen že nezničili – nýbrž opravili! A jeden z moderátorů – Lennart Christiansson – byl nejen současně také ještě cirkusovým artistou a technikem, nýbrž i hudebníkem.

Rychle vydal desku „Viva Britt Wadner“. Strana B se nazývala „Moss lilla Olof“, což znamená „Ahoj malý Olofe“. Nyní to nebylo žádné Viva/ať žije, nýbrž právě naopak – na tehdejšího ministra pošt Olofa Palmeho. Ten byl později ještě švédským ministerským předsedou a také vůdčí postavou mírového hnutí. Nicméně byl neustále absolutním nepřítelem nezávislého, svobodného rozhlasu. Němečtí „političtí piráti“ ho pravděpodobně velmi nepřekvapovali!

V zimě na přelomu let 1962/1963, než se loď musela kvůli ledovým krám odvléct ze svého stanoviště, švédské úřady neudeřily. V roce 1964 se zlomila kotva a tak loď Cheeta 1 musela opět hledat ochranu před bouří v přístavu Malmő. Druha bouře pak nastala v přístavu.

Až do konce roku 1965 se z lodi Cheeta 2 nepřestalo vysílat. Z důvodu velkého množství ledových ker, které připlavaly, od toho později, v lednu 1966, upustili. Nechtěli riskovat loď nebo životy členů posádky. V této zimě byl dokonce přerušen provoz trajektů mezi Švédskem a Dánskem.

V roce 1966 loď krátce využívalo Radio Caroline. V listopadu 1967 byla loď Cheeta 2 v Holandsku opravena a hned potom plula ke Kanárským ostrovům. Tady, na přístavní hrázi Las Palmas, se provedla přestavba na restauraci.

Britt Wadner však nyní postrádala své rádio. Její kapitán, nezřídka vykonával „křížovou“ plavbu do Gambie. Než si stačil naříkat na to, že tam ještě není žádná hudební stanice a pasažéři jsou proto rozhlasem někdy zklamáni, vydali se odtud s její lodí opět na cestu. V této době, mimo Radia Gambia, které vysílalo na krátké vlně čtyřihodiny denně, skutečně v Gambii neexistoval vůbec žádný rozhlas.

Od roku 1970 pak Radio Syd opět vysílalo, nejdříve z přístavu, později z pevniny z Bathurstu v Gambii/Africe, na vlně 329 metru (909 kHz). Britt Wadner našla v rozhlase své poslání, zůstala v Africe a v té době odtamtud vysílala výkonem 2,5 kW.

Příjem ve Švédsku je pochopitelně omezen, avšak v Gambii žije dost Švédů, kteří se sem vystěhovali, aby ji to zajistilo posluchače.

Někdejší vysílací loď nyní slouží v přístavu opět jako restaurace, v bývalém televizním studiu byla otevřena diskotéka. V roce 1971 Britt Wadner mimo to otevřela hotel, který v této době zabíral její čas. V roce 1972 proto loď prodala a od roku 1974 vysílá i stanice její dcery Conny Wadner-Erhőrning, která stanici v Gambii dodnes dále vede.

Britt Wadner později odešla na Floridu. Dne 13. března 1987 umírá ve Švédsku. Loď Cheeta 2 je také stále ještě v přístavu Bathurst – od roku 1996 ovšem plná vody a proto o několik metrů níže než kdysi …..


Tento příspěvek je exkluzivní výtah z knihy „Pirátské stanice – historie a praxe,“ Siebel-Verlag, Meckenheim, 2004, 288 s., 13, 90 EUR, ISBN 3-88180-637-7, FA-čtenářský servis #1671.


Literatura:

/1/ Knot, H.: Zvuková panoráma – unikátní portrét rozhlasové minulosti – skandinávského pobřežního rádia. www.icce.rug.nl/-soundscapes/DATABASES/RP2/Scandinavian_offshore_radio.html

/2/ Carlsson, G.: Scandinavian Offshore Radio. http://old.anorak.org/scandinavia.html

/3/ Radio Mercur: www.radio-mercur.dk; www.cwgsy.net/private/offshorepirateradio/mercur.html; www.offshore-radio.de/mercur.htm

/4/ Skånes Radio Mercur: http://home.swipnet.se/-w-41748/srm.html

/5/ Radio Syd – portréty a zvuky: http://home.swipnet.se/offshoreradio/radiosyd/; www.dxlc.com/dxn/9905/syd.html

/6/ Roth, W.-D.,DL2MCD: Pirátské stanice – historie a praxe, www.piratensenderbuch.de


Zdroj: dl2mcd@qsl.net, Funkamateur (Německo), č. 9/2004, s. 904 až 907, přeložil Petr Miklík, volně upraveno a zkráceno.


Poznámka překladatele:

Pokud na některém internetovém vyhledávači zadáme klíčové slovo např. Britt Wadner, Conny Wadner, Cheeta 1, Cheeta 2 získáme texty v různých jazycích doplněné obrázky, fotografiemi, výstřižky z novin z doby tohoto vysílání.