Předem musím vyjádřit dobrý pocit z poměrně věcné krumlovské diskuze na téma digitální vysílání. A to i přes určité obavy před začátkem konference, které vycházely nejen z poněkud napjatější atmosféry v posledních dnech, ale i z pokračující série obdobných diskuzí. Dobrý dojem potvrzují i další reakce přímých účastníků, i těch, kterým současná nejistota znepříjemňuje vlastní práci a důležitá rozhodnutí.

Většina lidí se zájmem o digitální vysílání se setkání na Jihu Čech zúčastnila nebo měla možnost sledovat zpravodajství či zvukové záznamy a každý si jistě názor vytvořil sám. Osobně vnímám posun k obecné shodě nad dalším řešení, přičemž jsem zaznamenal jen velmi málo hlasů na podporu postupu RRTV. Rozpaky a nejistota panují ne až tak nad samotným faktem vyhlášení licenčního řízení, ale především nad způsobem , podmínkami a souvislostmi tohoto rozhodnutí. Určitou novinkou v diskuzích bylo téma mediálního reklamního trhu a digitalizace. Téma, které je pro přechod na digitální vysílání klíčové, ale dosud jen málo diskutované. I přes neúčast odborných mediálních firem, které docela možná nechtějí konkurentům otevřeně sdělovat výsledky svých analýz, je zřejmé, že zejména v počátku nebude nové vysílání automaticky znamenat významný nárůst reklamních prostředků pro rozhlas a televize. Většina diskutujících se shodla, že po úvodní „vyčkávací“ etapě půjde především o přerozdělení reklamního trhu s možností specializovaných reklamních produktů a cílenějších reklamních kampaní. Téma idealistických reklamních očekávání pro nástup digitální televize a vliv na mediální trh bych směle přiřadil k dalším věcem ve velmi zajímavé rubrice Alexandra Píchy z Českého rozhlasu, kterou nazval přesně – padlé digitální mýty.

Setkání a diskuze v Českém Krumlově přinesly jistě i posun ve vztahu a pohledu na možnosti legislativního řešení a přístupu politiků. Přítomnost šéfů poslaneckých klubů ODS V.Tlustého a předsedy klubu KDU-ČSL (a současně předsedy mediální komise) J.Talíře umožnila přímou diskuzi a konfrontaci s názory odborné veřejnosti. Realitou je skutečnost, že se podle předsedy mediální komise problematikou médií a digitalizací aktivně zabývá ani ne polovina této komise, která je personálně téměř totožná s kulturním výborem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Z jednání podvýboru pro mediální legislativu a z reakcí politiků se rýsuje možnost úpravy zákonů tak, aby vycházely z praktických zkušeností a z dohody naprosté většiny zainteresovaných institucí. Ze Zákona o elektronických komunikacích (ZEK) by se podle jedné z variant měly části změn mediálního zákona v této fázi vyjmout. Souběžně s rychlým dokončením schvalování ZEKu by bylo možné tyto legislativní úpravy zákona č.231/01Sb. po doplnění a korekci znovu prodiskutovat a tuto novelu v relativně krátké době schválit. Do takové novely by se mohly zahrnout dosud jen verbálně deklarované garance a ujištění pro všechny provozovatele.

Na perspektivní legislativní řešení může mít také vliv nově sestavená Evropská Komise a priority práce komisařky pro informační politiku a média Viviane Reding. Podle dřívějších zpráv plánuje EK v dalším období novou revizi předpisového regulačního rámce pro elektronické komunikace, ale půjde o poměrně složitý a dlouhý proces přípravy a schvalování a tak se z velkou pravděpodobností nedotkne právě projednávaných nebo připravövaných českých norem.

V Evropě se intenzivně diskutuje také o dalším směrování veřejnoprávních médií. Ve většině států je situace rozdílná, uvažuje se ale i nějaké celoevropské veřejnoprávní televizi, kterou u nás propaguje mj. i politolog Jiří Pehe – například naposledy na BBC 30.11.2004 ( Pozn. Již dříve v jiném textu jsem upozorňoval i na snahy o vytvoření nějaké celoevropské regulační instituce…). I u nás je nutné dodefinovat parametry duálního systému a postavení médií veřejné služby v éře digitalizace, jak ostatně i v Krumlově mnohokrát zaznělo. Za významné považuji i ujištění zástupce nejsilnější opoziční strany, že i ODS nadále počítá s veřejnoprávními médii.

Významnou zprávou z předešlého víkendu je informace o digitálních projektech TV Nova a TV Prima. V prvním případě má jít hned o 3 nové programové projekty, v případě TV Prima nebyly nové programy zatím specifikovány. Aktivita komerčních televizí směrem k zahájení digitálního vysílání pokračovala i „úřední cestou“, když TV Nova požádala o digitální kmitočty pro vysílání (v rámci multiplexu „A“, který není součástí licenčního řízení a RRTV o jeho osudu zatím nerozhodla. Není jasné, zda výsledkem nebude opět zamítnutí, jako tomu bylo v případě zářijových žádostí TV Prima a RTV Galaxie – ovšem za poněkud sporných podmínek. Jednání s Českou televizí a Českým rozhlasem na Radě pro rozhlasové a televizní vysílání o veřejnoprávním multiplexu zatím nedospěla k definitivnímu rozhodnutí. Pro výsledné praktické rozhodování a řešení podle některých zdrojů chybí ještě některé právní analýzy a hlavně se ukazuje, že ani v tomto případě není platná legislativa zcela dostatečná. ČT, která se podle bývalého ředitele a budoucího rektora AMU Ivo Mathé na digitalizaci dlouhodobě připravuje a je jejím tahounem už od roku 1993, je na úrovni managementu v programových plánech již rozhodnuta, přesto existuje řada různých pohledů na další konkrétní plány (kapacita datového toku, provoz datových služeb, modulace, HDTV, ad.). Strategické záměry jsou obecně známy, ale drobnosti se postupně zpřesňují nebo mění. Na konferenci také například zaznělo, že programy ČT3 ( podle Respektu „tajemná ČT3“) i ČT4 by se měly obejít bez reklamy, tedy bez nutnosti nějak upravovat reklamní limity a poměry.

RRTV je nyní opravdu tím, kdo aktuálně rozhodne o okamžitém zahájení digitálního vysílání se všemi výhodami i nevýhodami. Nedořešeno zůstává i nadále experimentální vysílání, které je vedeno v několika správních režimech stejně jako korektní a přesná odpověď na opakovanou otázku už z konference Teleinformatika 2004 : „ Kam se poděl multiplex „A“?, resp. podle kterých předpisů se bude o tomto multiplexu rozhodovat?“. V případě souhlasu RRTV by již od 1.1.2005 mohla TV Nova a Prima zahájit řádné digitální vysílání. Jako systémovější cesta se mi ale stále více jeví forma rychlé novelizace zákona s garancemi pro přechod stávajících provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání a stanovení jasných pravidel pro uvolňování analogových kmitočtů a pro přípravu a naplnění nových digitálních sítí dalšími programy. Základním požadavkem zůstává potřeba nastolení právní jistoty pro všechny účastníky. Rozhodně si nemyslím, že by při správně zvolené proceduře a za dobré,odborné a konsensuální přípravy novely došlo k výrazně dramatickému posunu termínů proti současnému postupu a s ním spojených praktických a tím i časových rizik.

Mediální komise, jejíž členové jsou celý týden na služební cestě „za finským modelem financování veřejnoprávních médií“, by se měla sejít v příštím týdnu. Ve hře je stále ještě možnost odkladu sporně vnímaného licenčního řízení nebo i jeho zrušení (Pozn. Nedávná informace via ČTK o nemožnosti zrušení licenčního řízení není přesná). Ať už bude výběr programů probíhat v jakémkoliv termínu, probíhají diskuze a snaha o přímý přenos veřejných slyšení v rámci tohoto licenčního řízení, které rozhodne o podobě médií na dalších 24 let, nedojde-li k nějaké kolizi nebo změně. Přímé přenosy jsou již dnes skutečností při jednání téměř všech parlamentních výborů, v případě RRTV by se mohlo podařit obnovit dřívější přímé audio/video přenosy po internetu z veřejných slyšení během rozhlasových tendrů.


Zdeněk Duspiva, 2.12.2004