V závěru září se v Bruselu uskutečnil seminář Evropské komise k rozvoji digitálního terestrického televizního vysílání v EU. Podkladem pro diskuzi byla komplexní analýza a report o stavu přechodu na digitální vysílání od firmy Analysys. Z té kromě jiného vyplývá, že postup ukončování analogu probíhá v jednotlivých zemích značně rozdílným způsobem a tempem, a přesto, že ještě v mnoha zemích nebylo řádné digitální vysílání ani zahájeno, diskuze se již nyní pomalu přesouvá k otázkám - kdy úplně vypnout analogové vysílání a jak dál využít uvolněné kmitočtové spektrum.

V té souvislosti vydala Evropská komise počátkem října zprávu o plánu rozšířit jednotný evropský trh i o sféru vysílacích pásem. Dosud je tato správa plně v kompetenci členských zemí, ale v budoucnosti by tak i kmitočtové spektrum mohlo být předmětem obchodu mezi jednotlivými zeměmi. Plán liberalizace i tohoto trhu by mohl vstoupit v platnost okolo roku 2010. V této souvislosti je nutné připomenout, že nejde jen o zmíněné kmitočty určené pro vysílání, ale i další části kmitočtového spektra využívané nebo přidělené pro mobilní telefonní sítě, bezdrátovou komunikaci nebo navigační systémy. Kmitočty využívané dosud pro vysílání by mohly v EU být ve větší míře k dispozici po plánovaném společném termínu ukončení analogového vysílání, jak o něm začala hovořit právě Evropská komise – cca 2012. V řadě zemí k tomuto kroku dojde zřejmě mnohem dříve a již teď se zdá, že digitální terestrické vysílání nebude vyžadovat plnou kapacitu.

Na všech posledních setkání na různé úrovni je patrný poměrně silný lobbystický tlak privátních firem, zejména od promotérů digitalizovaných komerčních satelitních i kabelových platforem na bázi PAY-TV. Společně s tímto vlivem souvisí i podpora ze strany výrobců a dodavatelů technologií, kteří například velmi aktivně prosazují některé nové technologie (mj. HDTV). Evropský digitální trh se v současné chvíli nachází na pomezí poměrně složitého strategického rozhodování, ve kterém se jedná o značné investiční náklady s různou mírou rizika. Jde o „souboj“ technologických platforem digitálního vysílání a o to, která z nich se stane dominantní, resp. která z nich v tvrdé konkurenci uspěje (přežije…).

V poslední době EK významnou měrou podporovala vysokorychlostní internet jako jeden z pilířů e-komunikací. Nešlo o přímou finanční podporu, ale o systémové a koncepční kroky, podle mého kroky správné. Možná i s rostoucím konkurenčním bojem a postupným zaváděním aplikací rozšiřujících možností IPTV roste i viditelný tlak ze strany zástupců konkurenčních technologií na omezení jakékoliv podpory. Na celkové strategii se tím ale nic nemění, jen se občas koriguje rétorika, často i v detailech. V některých vyjádřeních zástupci bruselské administrativy již používají namísto slov o „podpoře“ slova jako „asistence rozvoje broadbandu“ apod. V obecné rovině ale dosud vždy panovala naprostá shoda, tzn. že výsledek soutěže platforem rozhodne pouze trh, respektive očekává se koexistence několika forem příjmu v digitální kvalitě. S tím počítají i výrobci a již dnes jsou na trhu některé kombinované set top boxy pro příjem z více přenosových platforem (př. francouzský Canal Plus Group a přístroj Combobox od Philipsu pro DVB-S a DVB-T).

Zřejmě také jako součást konkurenčního boje se v řadě evropských zemí vede permanentní diskuze o postavení veřejnoprávních médií v digitálním vysílání. Prakticky ve všech zemích je vymezena přiměřená kapacita pro digitální vysílání médií veřejné služby,v několika málo případech (např.Itálie) bude tato kapacita plně vyhrazena až při dosažení požadované penetrace. Spíše se ale diskutuje o dalších formách podpory, často jde i o přímé finanční dotace – například v Rakousku, kde duální systém vysílání byl zaveden teprve nedávno, jsou digitální projekty veřejnoprávní televize dotovány přímo ze státního rozpočtu. Obecně se řeší, zda v některých případech nejde o tzv. nedovolenou podporu, zvlášť jsou-li veřejnoprávní provozovatelé podle některých předpisů považováni za tzv. soutěžitele na trhu el.komunikací.

V souvislosti s průběhem zavádění digitálního vysílání některé země prezentují dobré výsledky při ukončení analogu, povětšinou, jako v případě Švédska , jde zatím o poměrně malé územní celky s minimem potíží. Kromě dosavadních dostatečně známých průkopnických „digitalizovaných“ zemí se zatím neobjevují nějaké další příklady plného rozvoje DVB-T. Značně se také zvětšuje rozdíl mezi západoevropskými zeměmi a novými členskými státy. V zemích bývalého východního bloku je problémem opravdu značný podíl dosavadního terestrického televizního příjmu (v ČR cca 80%, v Maďarsku 35% atd.) a s tím spojený problém přechodu na DVB-T nebo jiné alternativy. Některé země již teď oznamují, že v žádném případě nejsou schopny uvažovat o zvládnutí ukončení analogu do uvažovaného termínu 2012 (př. Bulharsko). Domnívám se, možná spíše subjektivně, že problematika digitalizace v ostatních zemích s nižší ekonomickou a zřejmě i technologickou úrovní proti tradičním prosperujícím zemím není dosud dostatečně vnímána jako nějaký vážný problém. Zejména pak v souvislosti úvah o sjednocení pravidel, standardů a v blízké budoucnosti i trhů na všech úrovních.

V nejbližší budoucnosti neočekává Evropská komise přijetí nějakých strategických změn a nových předpisů. K revizi Směrnice o „televizi bez hranic“ se vrátím v jiném textu. Zástupci EK pouze informovali o plánu vydat ještě do konce roku nový komunikát o přijetí pravidel tzv. interoperability, která souvisí se sjednocením standardů pro interaktivní služby (pravděpodobně půjde o MHP), ale o tom také podrobněji později.


ing.Zdeněk Duspiva, publicista