Zpravodajství TV info Škola TV program Firmy Bazar Diskuse

satCentrum


Česko-Slovenská
satelitní a TV doména
česká verze    slovenská verzia
 
 Pátek • 29.03.2024 - 15:21:21   satCentrum najdete také na:      
Nastav barvu

Vyhledávání


TV info



Rubriky
Z domova
Ze světa
Pakety a stanice
Změny parametrů
Neoficiální příjem
Softwarové novinky
Technika
Online chat
Program

Užitečné odkazy:





Naše ikonky pro Vaše stránky




 
SAT info - Technika | Články
 

Honba za zlatým konvertorem - I.

  Autor: Dr.Vladimír Mazálek , e-mail: info@tel-satexp.cz Přidané: 02.03.2004


Získat levně a právě ten nejlepší konvertor, to asi jedna ze základních tužeb každého východoevropského satelitního fanouška. No, možná, že i některého západoevropského, ale tam je satelitní příjem chápán už od svého vzniku přece jen poněkud jinak než třeba u nás. Především ta dřívější informační izolovanost v tom směru sehrála své a rozvoj satelitního příjmu je zde od konce osmdesátých let daleko živelnější než kdekoliv jinde. Nyní už nás předstihlo sice Bulharsko či Rumunsko, ale o tom tady nyní řeč neběží.

Shánění konvertorů u nás začalo kolem roku 1986. Tato poměrně nevelká součástka byla naprosto klíčová k realizaci celého příjmu, protože udělat ozařovač, parabolu a později vyrobit mechanický polarizátor či jednoduchý satelitní přijímač už pro zručné radioamatéry takový problém nepředstavovalo. A nebyly jen nějaké amatérské kousky plné drátků a diskrétních součástek. Myslím, že i citlivost přijímačů a účinnost polarizátorů se plně dala srovnat s prvními dovezeným profesionálními výrobky a dokonce jsem viděl některé přijímače třeba z dílny ostravských amatérů pracovat uspokojivě ještě dnes.

Šumové číslo konvertoru bylo mezi satelitními fanoušky té doby asi tím největším zaklínadlem, a dá se říci, že mimo problematiku kódování jím zůstalo dodnes. Polovina osmdesátých let sebou přinášela ještě originální americké výrobky, které byly velmi robustní sice s velkým zesílením, ale se šumovým číslem až kolem 3 dB. Dnešní začínající generace satelitních fandů se tomu výrobku nepokrytě směje, ale při laboratorních měřeních následně zjišťuje, že i po téměř dvaceti letech tyto konvertory naprosto nic neztrácí ze své výkonnostní kvality a jedinou jejich "vadou" je pouze malý přijímaný rozsah pásma a výstup na velký N konektor a celková velikost konvertoru je jako u dnešní bagety. To se však jednalo o malosériové výrobky.

Po té, co se výroba konvertorů zavedla na Taiwanu a později v Jižní Koreji a za velmi krátký čas přešla v masovou výrobu (s nálepkami Made in Japan) s velice slibně se vyvíjejícím šumovým číslem. Jistě si především ti starší pamatují nízkorozsahové jednopolarizační konvertory Maspro s šumem 0,7 dB , které velice podnítily zájem o satelitní příjem. Ostatní značky tehdy vykazovaly šum konvertorů kolem 1,0 - 0,9 dB, takže ne každý této značce věřil, ale protože byla doba 180 cm a nebo 140 cm středových antén a jen několika silných satelitů, rozdíly se setřely a vřele se debatovalo o jednom či dvou nových programech za čtvrt roku.

Podle mne zlom v konvertorech nastal výrobou oboupolarizačních konvertorů typu Marconi, které k nám přišly spolu s prvními satelitními soupravami Amstrad určenými pro příjem 16 programů z první družice typu Astra. V Anglii se k této soupravě používal sice jiný konvertor, ale se stejným principem. Šumové číslo bylo sice v průměru kolem 1,2dB, ale samotný fakt, že pro příjem obou polarizací už není třeba používat dva konvertory s výhybkou a nebo k anténě vést další ovládací kabel pro polarizátor, zahájil zlatou éru rozmachu individuálního satelitního příjmu. Samotné původní konvertory Marconi byly spíchnuty poněkud horkou jehlou a již na první pohled podle krytu elektroniky snýtovaného v rozích konvertoru bylo znát, že výrobky nejsou asi určeny na desetiletou životnost. Obavy se začaly časem potvrzovat a tak se v následujících měsících ke konvertorům daly dokoupit plastové násuvné kryty, které je měly chránit před zatékáním dopadajícího deště. Vylepšení místních amatérů ještě spočívalo v tom, že místo poměrně drahého krytu nasunuly na konvertor prostě plastovou láhev, v níž se tehdy prodával ocet a nebo celý konvertor dokonale zabalili do igelitového sáčku čím považovali problém zatékání za vyřešený. Praxe však ukázala, že takový skleníkový efekt dovedl v konvertoru vytvořit tak silnou kondenzaci vlhkosti, že konvertor prostě uvnitř zkorodoval daleko dřív než bez tohoto obalu. Již tenkrát ovšem literatura uváděla, že jde o výrobky se životností kolem dvou let jako každý takový díl elektrotechniky, takže opraváři měli pak opravdu zlaté časy. To se ovšem ještě vyplácelo konvertory opravovat, protože cena nových se stále počítala v několika tisících korunách.

To už se psala půlka devadesátých let a výroba konvertorů z Evropy téměř zcela zmizela, protože korejské firmy byly ochotny produkovat konvertory pod jakoukoliv obchodní značkou. (Někdo možná namítne, že konvertory se na zakázku vyráběly daleko později jako třeba v roce 2003 ve firmě Flextronics v Brně na zakázku pro amerického zákazníka. To však jde o jednorázové zakázky a vlastně licenční výrobu, která se časem přesunula do Maďarska a pak - pokud bude zájem - se přesune zase někam dál na východ.)

Stále mluvíme o konvertorech pro individuální příjem Ku pásma, a nyní už jsme u konvertorů širšího rozsahu, protože z pozice 19 stup. a 13 stup. východně začíná vysílat místo jedno již skupina satelitů. Pásmo se tedy rozšiřuje na 10.7 - 12.75 Ghz, ke slovu přichází přepínání pásma signálem 22kHz a v této oblasti je vlastně tím jasně dáno, že nyní už se může bojovat pouze o maximální snížení šumového čísla a tím vlastně o maximální citlivost konvertoru neboli jeho použití v kombinaci s malými parabolách.

Jde tedy především pro single konvertory, tedy takové, které odebírají především firmy zajišťující dodávky kompletů pro různé společnosti vysílající placené programy. To je také hybný motor vývoje konvertorů, protože tímto je zajištěna výroba velké série konvertorů přímo k určitému typu parabol. Samozřejmě, že se takových konvertorů vyrobí víc, ale to se nyní bavíme o vnitřní elektronice. Finální plastový obal je už podle konkrétních přání odběratelů, takže dnes se běžně můžeme setkat se stejným vnitřním uspořádáním u různých obchodních značek.

Ale vraťme se zpět k vývoji konvertorů ve druhé polovině devadesátých. Šumové číslo je kolem 0,8 dB a velmi se začíná dbát na kompatibilitu s konkrétním naprojektovaným typem parabol, takže účinnost systému je naprosto dostatečná i při zhoršeném počasí i pro našeho největšího provozovatele satelitního vysílání. Postupné sešplhání na 0,6 dB je spíše kosmetická záležitost vylepšování původní technologie a pro pevně nastavenou parabolu na několik silných programů to nemá podstatný význam.

To jsme však již na přelomu století a počet vysílaných programů na hlavních satelitech narostl natolik, že je třeba někdy sáhnout k přesunům na méně výhodné frekvence a nebo dělat technické úpravy ve vysílacích parametrech, čímž je ne vždy zajištěna trvalá technická kvalita vysílaného programu. Reakce výroby je jednoduchá - máme ještě rezervu ve zvyšování citlivosti konvertoru dalším snížením šumového čísla. Nepůjde však již o kosmetické úpravy, ale každoroční poznatky o nových technologiích lehce umožní vyrábět ještě levnější varianty původních výrobků ještě o další 0,2dB na reálnou hodnotu kolem 0,5 dB. Pro svoji velkosériovost se i u nás dostávají pod prodejní hranici jednoho tisíce korun, ale nasycenost trhu a používání parabol o velikosti průměru kolem jednoho metru nevyžaduje žádné masové výměny stávajících konvertorů.

Jedná se o dost ostrý signál pro výrobce, kteří se vlastně ve výrobě dostávají ke hranici možností, protože při práci konvertoru v přijímacím systému zde hrají svoji zásadnější roli třeba šum paraboly a nebo nesprávné detailní nastavení konvertoru v ose a držáku apod. Aby však výrobci ukázaly, že zlaté dno je ještě níž, především mechanickými úpravami vstupů konvertorů a různým postavením a tvarem přijímacích sond se dostávají těsně nad hranici 0,2 dB. Praktické maximum (či vlastně minimum) pro takto sériově vyráběné konvertory je 0,1 dB, ale pro masový individuální příjem Ku pásma už nemá žádný zásadní význam. Konvertory této hodnoty zastanou všechny běžně požadované příjmy i s 60 cm parabolami (a při dobrých příjmových podmínkách i s parabolami o průměru 40 cm), takže vlastně není ani moc kam pokračovat. Jistě se časem vynoří nějaký ten konvertor právě se šumem 0,1 dB (pro určitý výsek pásma je možné ho upravit i z běžného konvertoru), ale zatím tato potřeba nevzniká, protože ten, kdo potřebuje opravdu třeba DX příjem, ten používá paraboly velkých rozměrů a i tam k tomu účelu dostačují třeba právě ty upravované konvertory. Jejich životnost je ovšem v tichosti udávána tak na necelé 2 roky, protože přece jen jde o dost přešlechtěné kousky oproti těm z let osmdesátých.

Ale nemysleme si, že tyto konvertory, které jsou zvány jako Univerzal LNBF, tedy oboupolarizační širokorozsahové v daném pásmu dovedou zpracovat každý ze signálů z družic vysílaných. Jak jistě víte, jsou i takové satelity, které k nelibosti mnohých z nás vysílají mimo polarizace lineární také v polarizaci kruhové. V Ku pásmu je to sice málo obvyklé, ale především ruské družice si v tom přímo libují. A tady bohužel nepomůže žádný z běžných konvertorů pro Ku pásmo, byť by byl s tím nejlepším šumovým číslem. Může se vám sice stát, že při použití paraboly s větší plochou některý ze silných takto vysílaných programů zachytíte, ale rozhodně to bude buď náhodný jev a nebo příjem s problémy. Originální konvertory s pevně zabudovanou polarizační destičkou jsou sice občas k dostání, ale samozřejmě zase je u nich problém s příjmem lineárních polarizací. A psát o polarizační destičce je poměrně slušná fuška, protože v konvertorech je obvykle vložen univerzální rozměr, který je stavěn spíše pro pásmo 12 Ghz . Pro pásmo 11 Ghz je ho potřeba upravit natolik, že konkrétní destičky jsou dokonce předmětem užitného vzoru nebo dokonce patentu a jsou natolik speciální pro jednotlivé výseče frekvence, že se velkosériově ani nevyrábějí. Míval jsem vždy dojem, že jde o přežitek třeba studené války a že není důvod, aby se nepřešlo třeba pouze na polarizace lineární, ale cirkulární polarizace v pásmu Ku se objevuje stále i u nově vypuštěných ruských satelitů.

Abych tedy tuto kapitolu uzavřel, zlatého dna univerzálních Ku konvertorů bylo vlastně téměř dosaženo a cena 0,3 dB je na několika stokorunách. A to jde o konvertor s integrovaným ozařovačem pro offsetové paraboly (nejúčinnější pro velikosti 45 - 65 cm).

Takže vzhůru k nákupu, ale pozor na možné zklamání, že s vaší starší parabolou nepůjde třeba tak dobře jako původní konvertor se šumem 0,7 dB. Ale důvody jsme si už nastínili dříve a je pouze na vás, jak se zařídíte. Univerzální rada z důvodů třeba kompatibility systému v tomto směru asi zatím neexistuje, protože stále je zde dost ne docela jasně poznaných veličin.

Dokončení zítra

Dr. Vlad. Mazálek, www.tel-satexp.cz


  Sdílet:      

¤   počet komentářů k tomuto článku: 5   ¤

Verze pro tisk




Další články z rubriky:
03.03.2004 • Honba za zlatým konvertorem - II. [ 4 ]
18.02.2004 • Je pojem digitální DX satpříjem relevantní? - II. [ 13 ]
17.02.2004 • Je pojem digitální DX satpříjem relevantní? - I. [ 2 ]
26.01.2004 • Neshánějte Matrix, pořiďte si Premium! [ 30 ]
05.01.2004 • Úprava cen karet Czech Link [ 4 ]
12.12.2003 • SM3D22 – nové řešení H-H motoru s DiSEqC 2.2

  Komentáře:

ERROR

Přidávat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.

Přihlašte se: Přihlášení.

V případě, že ještě nejste u nás registrován, můžete se místo registrace přihlásit svým účtem přes:
Facebook, Twitter, Google. .

Pokud nejste doposud zaregistrovaný, vytvořte si registraci s vlastním uživatelským jménem (nickem): Registrace.


za obsah níže uvedených komentářů satCentrum nezodpovídá!
[ nejnovější komentáře jsou nahoře ]
1 / 1

  ad 

04.03.2004 15:21 • a.čl.
Měřil jsem asi 6 nových zásilek obou značek a každá zásilka v 50 ks balení měla hodnoty šum. čísel naprosto podle Gausova rozdělení, tedy cca 3-5 špičkových, tak 4-6"podřadných" a ostatní vpodstatě na 2 měřených frekvencích v normě.Rozdíly mezi značkami bylo možno porovnat jen u offsetek (což ale není vzhledem k rozdílným typům ozařovačů nijak směrodatné).Jinak lepší se dají změřit resp. porovnat přírubové konvertory při použití stejného ozařovače a paraboly. Samostatnou kapitolou je pak citlivost přijímačů a kompatibilita konvertor-přijímač. To umí udělat v citlivosti bez problémů i 20% rozdíl.
 
 
  @RaDo: No já jsem laicky porov ... 

03.03.2004 14:22 • gespa
@RaDo: No já jsem laicky porovnával onehdá Interstar s Invacomem a pokud se dá něco rozumného soudit z procent u home receiverů, tak na Humaxu i na eMTechu (verze s procentním vyjádřením stupnic) mi přibylo na kvalitě stejně procent jak u Interstaru tak u Invacomu (oproti 0.5dB Californii cca. 7% - porovnáváno pouze na frekvenci CL). ------ Co mi ale vadí je, že jak u Invacomu, tak občas i u Interstaru lze bez větších problémů narazit na kousky, které se (při laickém porovnávání) jeví opravdu jen jako slušnější 0.6-tky. Interstar má ale tu výhodu, že je levnější a krycí fólie vydrží mnohem více než ta oranžáda na Invacomu (a taky je lehčí, což ale není zase zrovna nějaká důležitá výhoda...).
 
 
  Zkuste MTI 0,3 dB 

03.03.2004 11:28 • čtenář
Lepší je nový MTI AP T2N s udávaným šumovým číslem 0,3 dB. Je tam nárůst u malých parabol o cca 10-15 procent a není s ním práce při nastavování jako s Invacomem. Který je asi fakt nejlepší, ale musí se umět nastavit!
 
 
  Porovnanie 

03.03.2004 10:20 • RaDo
Golden Intestar je iba dobry reklamny tah,podla merani je to obycajna 0,6 ani pri jednej hodote pri merani sa nedostal pod 0,48
 
 
  golden interstar 

02.03.2004 11:03 • ibatak
kazdemu odporucam golden interstar 0,3dB. je lacny super kvalitny, porovnatelny s extra predrazenym invacomom.
 
 
Celkový počet komentářů: 5 / zobrazují se: 1 ... 5

|<«1»>|


zpět nahoru


¤ Napište nám ¤ Reklama ¤ Mapa stránek ¤ Cookies nastavení ¤
Všechna práva vyhrazena! - VHR, Kvasice & COM, Banská Bystrica - All rights reserved! TOPlist