V týdnu mezi prvním a druhým kolem senátních voleb proběhlo v Parlamentu zasedání Stálé komise pro sdělovací prostředky (dále jen komise). K průběhu diskuze se alespoň krátce vyjádřila téměř všechna naše média a proto k jednání jen stručný komentář. Téma jednání bylo jediné – přechod na digitální vysílání.

Většina poslanců absolvovala jednání pasivně, bez účasti v převážně odborné a věcné diskuzi, a čekalo se na schválení evidentně předem předjednaného usnesení o přerušení jednání a odkladu na další zasedání. K tomu nakonec většinou hlasů došlo, ale až po více než dvou hodinách. Jednání zřejmě i kvůli očekávanému zájmu proběhlo v místnosti č.108, známé jako tzv. Státní akta, která patří ve Sněmovně k největším.

Jednání začalo krátkým úvodem zástupců všech zainteresovaných „státních“ institucí, když příspěvek předsedy Českého telekomunikačního úřadu Davida Stádníka odstartoval následnou diskuzi – impulsem byla informace o omezení/blokaci sestavy současných digitálních sítí až do roku 2007. Hlavní diskuze se poté vedla nad problematikou vypsaného licenčního řízení, o kterém Rada pro rozhlasové a televizní vysílání rozhodla i přes žádost a předchozí usnesení Komise. Všichni přítomní tak mohli sledovat obhajobu předsedy rady Petra Pospíchala a každý si podle průběhu sám mohl udělat svoji představu a názor na to, nakolik je postup Rady přesvědčivý a vyargumentovaný. Například argument pro zvolený postup, že v opačném případě by jinak mohlo dojít k živelnému vysílání, vyvolal v auditoriu značný šum. Podle bezprostředních ohlasů a hodnocení přítomných odborníků se problém kolem vyhlášeného licenčního řízení o mnoho více nevyjasnil.

Mezi pozorovateli jednání byli i zástupci zájemců o vysílání nových digitálních programů (včetně zahraničních). Všichni společně několikrát zpozorněli, zejména když předseda poslanecké komise společně se zástupci Rady hovořili o tom, že postup Rady je vlastně „vratný“ krok a je to v podstatě takový pokus a zkouška jak zjistit skutečný zájem. Nikdo už ale dále nevysvětlil, co se stane, získá-li některý ze zájemců ve finále takového „zkušebního“ hlasování Rady potřebných 9 hlasů a licence mu bude udělena. Další věcná debata pokračovala hlavně kolem stanovení základní programové specifikace a změn licenčních podmínek včetně plánu následných úprav územního rozsahu vysílání (Pozn. zástupci Rady často zmiňovaný §20 Zákona č.231/01Sb. ale řeší změny jen na základě žádosti provozovatele a bez zásadní změny rozsahu vysílání nebo v souladu s mezinárodními smlouvami – na rozdíl o navrhovaných úprav v Zákonu o elektronických komunikacích).

Očekávané návrhy na odvolání RRTV vůbec nezazněly, stejně jako předem ohlašované sdělení České televize o možnostech, jak podpořit pořízení a distribuci set top boxů pro příjem digitálního vysílání. A to ani přes nadnesení tohoto tématu hlavním diskutujícím. Stejně překvapivé, ale z jiného pohledu, bylo poměrně kritické vystoupení zástupců regionálních privátních rádií a televizí, jejichž diskutující zástupci oproti očekávání vyjádřili skepsi a nejistotu regionálních projektů k současnému postupu přechodu na digitální vysílání a rovněž obavy z nerovných podmínek. Podle více zdrojů si po konci jednání zástupci menších privátních médií vyslechli od některých poměrně vysoce postavených osob „své“…

Myslím , že není příliš často zmiňováno, že nejen souběh obou způsobů vysílání, ale i vlastní digitální vysílání může být pro regionální provozovatele vysílání velmi nákladné. Oproti dnešním nákladům na distribuci a šíření signálu, které zpravidla v daných regionech nepřesáhnou jeden milion korun ročně, mohou náklady na digitálním vysílání podle předběžných kalkulací znamenat až několikanásobek (cca 5-10x). Navíc v digitálním vysílání jsou zatím k dispozici jen 3 provozovatelé s licencí a povoleními k provozu konkrétních sítí a dosud hojně využívané alternativní způsoby, s využitím místních podmínek a dalších partnerů, už nebudou v podstatě možné.

Místopředseda Komise poslanec Ladislav Skopal uzavřel své vystoupení tím, že i on sám potřebuje problém diskutovat, například se stávajícími provozovateli. Stanovisko ČT a ČRo považuje poslanec Skopal za známé a jasné. Zákonné úpravy ve prospěch zvýšení počtu programů veřejnoprávních médií jsou poslanci podle svých vyjádření připraveni „vtělit“ do Zákona o elektronických komunikacích nebo případně jinam.

Osobně si myslím, že Rada i další instituce měly v průběhu letošních příprav sestavit seznam hlavních nejasností a nedořešených věcí, potřebných pro první fázi přechodu na digitální vysílání. Tento souhrn měl být dán k dispozici poslancům, aby zvážili, zda je možné provést včasné úpravy formou dílčích novel zákonů (jako v případě České televize – viz výše). V případě pozitivní odpovědi mohly být potřebné základní úpravy připraveny a projednány a proces licencování mohl začít záhy. Nebo by se opravdu došlo k názoru, že úpravy jsou složitější a pak by platila varianta s úpravou například při projednávání ZEK nebo v rámci vládní Koncepce. Existují samozřejmě i další alternativy, včetně prakticky schůdných možností při využití stávající legislativy, ke kterým se případně vrátím později. Rada se ale již definitivně rozhodla pro poměrně rychlý postup, který je již plně v běhu.

Na závěr zasedání Komise prakticky zanikl návrh na spíše politickou deklaraci o tom: „…že digitální vysílání je neodkladné!“. Zasedání Komise ale odloženo bylo - na prosinec. Přibližně v té době uplyne uzávěrka soutěžních přihlášek do tendru na nové programy (přesně 21.12.). Radu brzy čeká i první předem neplánovaná personální změna, když po pravděpodobném odchodu z funkce bude znovu třeba zvolit jejího nového člena.


Zdeněk Duspiva, 15.11.2004