Slavnostní zahájení provozu televizní věže na berlínském Alexandrově náměstí bylo dne 3. 10. 1969. Svou výškou 368 metrů je to nejvyšší stavba v Německu a jedna z největších na světě /1/. Málo známá je ovšem historie této často navštěvované pamětihodnosti.

V padesátých letech byla ve Stuttgartu postavena první velká televizní věž, způsobem stavby - železobeton, kterou o málo později následovaly další srovnatelné konstrukce. Díky jejich jednotné formě se dalo předpokládat, že takové aerodynamické a estetické stavby budou utvářeny jako ocelově-příhradové konstrukce. Není divu tedy, že v roce 1957 byl učiněn první návrh, postavit - v rámci plánované přeměny berlínského městského centra - místo tenkrát plánovaného centrálního výškového domu, televizní věž ze železobetonu. Již o málo později poskytl architekt Hermann Henselmann návrh na 300 metrů vysokou věž, s kulovitou věžní kopulí ve výšce 230 metrů - pro techniku a pro návštěvníky.

Avšak nejprve zůstalo u tohoto plánu, neboť vedení státu bylo v otázce vzhledu „jádra“ města velmi nejednotné. Pro podobný záměr rovněž chyběly obvyklé peníze. Po stavbě berlínské zdi v roce 1961 byl však projekt televizní věže naléhavější, neboť všechny domácnosti nemohly být pokryty televizními programy z vysílače Kőpenick. Aby se mohlo nabídnout vysílání stanici Paroli, která se mezitím rozšiřovala v západním Berlíně, musel by se sem umístit vyšší nosič antén. Tak se zase navázalo na projekt televizní věže, ovšem ve formě 360 metrů vysoké věže s válcovým restauračním podlažím. Nad ním mělo být zvláštní provozní podlaží s plošinou pro radioreléové spoje.

Dne 14. července 1964 je potom na zasedání politbyra rozhodnuto, do roku 1968 postavit televizní věž s kavárnou na věži, východně od náměstí Marxe a Engelse. Přesné místo nebylo ovšem ještě vymezeno. Teprve dne 22. 9. 1964, osobním rozhodnutím tehdejšího předsedy státní rady NDR, Waltera Ulbrichta, bylo vybráno Alexandrovo náměstí.

Původní návrh na věžní kopuli se dvěma zvláštními věžními kopulemi byl brzy zamítnut kvůli vhodnějšímu řešení s jednou kulovitou věžní kopulí, v které by měla být jak technika, tak i patro pro návštěvníky. Od malého povrchu si slibovali menší problémy s netěsností a ukládáním ledu. Až do tehdejší doby ovšem věž s kulovitou kopulí ještě nikdy nestavěli. To znamená, že nemohly existovat žádné zprávy o nepředvídatelných technických těžkostech při stavbě a náklady se daly odhadnout jen velmi špatně. Dne 22. 12. 1964, zástupci ministerstva pro pošty a spoje s tímto návrhem souhlasili. Souhlasili spíše s nechutí a pod podmínkou, že stavba nesmí stát více jak 35 miliónů marek.









































obr. 1 – schématické znázornění pozic nejdůležitějších prvků věže

Počátek stavby

Když dne 9. 2. 1965 s předloženým návrhem souhlasilo také politbyro, mohla být stavba zahájena. Ode dne 20. 3. 1965 byla k tomu účelu stržena zástavba, která byla na tomto místě. Náhradou za strženou zástavbu, byla tato vytvořena v oblasti Nového náměstí (Nové tržnice), jenž bylo v roce 1950 prohlášeno za území výstavby. Ačkoli ještě neexistovalo žádné oficiální stavební svolení k vykopání stavební jámy pro základy, dne 3. 5. 1965 se začalo. Kvůli chybějícímu povolení také neexistovalo žádné položení základního kamene. Souhlas mohl být udělen teprve tehdy, až by ministerská rada NDR předložila přesné plány nákladů. Vypracovat takové plány bylo ovšem stěží možné, protože zejména při konstrukci kulové části se tyto plány nově připojily.

Přes všechny otázky kolem financování, jenž začátkem července roku 1965 dokonce vedlo ke krátkodobému zastavení prací, práce na věži dále pokračovaly. Aby mohly být náklady na stavbu lépe kalkulovány a tedy konečně získán oficiální souhlas, dokonce se zase zvažovala realizace válcové věžní kopule. I přes technické obtíže se ovšem zůstalo projektu s kulovitou věžní kopulí, neboť berlínská televizní věž by měla být na první pohled patrnou, reprezentativní dominantou Berlína.
Dne 9. 12. 1965, když stavební inženýr Gerhard Frost, který měl zkušenosti se stavbou televizních věží, byl jmenován šéfinženýrem pro stavbu věže, ministerská rada konečně udělila oficiální svolení ke stavbě. Věž měla mezitím stát 45 miliónů marek. V této době byly práce na patní části věže (patky) v plném proudu.

Když byla tato práce dne 30. 3. 1966 dokončena, následoval dřík věže. Tento byl postaven z větší části metodou posuvného bednění. Při tom lešení pro betonování - za pomoci hydraulického zvedacího válce - vyvíjelo velký tlak na ocelové lešení uprostřed konstrukce. Když beton zatvrdl, lešení se uprostřed prodloužilo a betonoval se další úsek. Na konci roku 1966 dřík věže již dosáhl výšku 180 metrů. Začátkem února roku 1967 byla překročena hranice 200 metrů. Práce však postupovaly kupředu méně rychle, poněvadž se počítalo s mnoha otvory pro dveře a rezervami pro nosník kulovité kopule.
Dne 16. 6. 1967 byl dokončen dřík věže a pracovní lešení bylo nahrazeno otočným jeřábem pro montáž tzv. ledových (námrazových) kotoučů. Tyto nosné podstavce jsou okrouhlé železobetonové desky s průměrem 16 metrů a 1,5 metru silné. Na tyto desky naráží případné rampouchy, které spadnou z nosiče antén. Současně se pro ochranu kulovité části a okolí televizní věže mají rampouchy rozdrobit v malé neškodné úlomky.

Na konci roku 1967 byl tento jeřáb nahrazen typem, který je ještě dnes sestaven na nosném podstavci. Tento jeřáb našel své využití převážně pro montáž antén pro radioreléové spoje. Pokud není používán, lze si jej všimnout jen stěží. V klidovém stavu je jeho rameno z aerodynamických důvodů zcela sklopeno dolů.

Dokončení příště


Literatura:

/1/ Světová federace významných věží: Homepage („domácí“ internetové stránky), www.great-towers.com,

/2/ Müller, P: Symbol s vyhlídkou – Historie berlínské televizní věže, vydal Verlag Bauwesen, Berlín 1999,

/3/ Berlínská televizní věž: Homepage, www.berlinerfernsehturm.de.


Zdroj: Funkamateur (Německo), č. 10/2004, s. 1006 a 1007, přeložil Petr Miklík, volně upraveno a zkráceno