Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se svoji Zprávou o digitálním vysílání zatím neuspěla, alespoň ne 20.ledna 2005 při jednání parlamentní Stálé komise pro sdělovací prostředky. Téměř jednomyslné odmítnutí zprávy a zopakování loňských výhrad ale nezměnilo nic na dalším pokračování kritizovaného licenčního řízení. Pravdou je, že hlasování Komise nemá v této fázi z hlediska procedury jiný než symbolický význam, ale ani tento „symbolický akt“ , jak se zdá, těsnou většinu Rady nepřiměl k jakémukoliv respektu před věcnými výtkami k jejímu dosavadnímu postupu. Argumentace RRTV během jednání Komise a odpovědi na výtky poslanců ke zprávě v podobě, že opakovaně kladené „otázky“ nebyly součástí „zadání“, které schválila prakticky celá sněmovna svým prosincovým usnesením, nevyznívaly dvakrát přesvědčivě.

Samotné jednání nepřineslo přítomným příliš nového, neboť jak uvedl poslanec T.Vrbík, otázky na téma digitalizace již poslanci mediální komise vznesli na podzim, ovšem ani v lednové zprávě odpovědi na ně obsaženy nebyly. Za zajímavé a poměrně přesné hodnocení situace považuji názor člena RRTV Doc. Mgr. Ing. Daniela Nováka, CSc., že Rada nejedná přímo v rozporu se zákonem, ale právně řečeno: EXTRA LEGEM. Tedy „mimo zákon“.

Rada a její členové se proti usnesení Komise ohrazují mj. i tím, že se podle zákona nesmí řídit žádnými pokyny, tedy ani výzvami nebo žádostmi mediální komise nebo kohokoliv jiného. Hovoří se už i o možnosti arbitrážní stížnosti nebo žaloby proti postupu a zásahům PSP. K tomuto tématu považuji za velmi zajímavé odcitovat část aktuální verze zprávy arbitrážní vyšetřovací komise, která je alespoň v pracovní podobě v kuloárech k dispozici: „….Přesto Komise nemůže přehlédnout, že v činnosti Rady v rozhodném období došlo k celé řadě rozhodnutí a kroků, které nebyly v souladu s platným právem nebo byly na samém okraji přípustného výkladu práva. Konstatuje, že v celé řadě otázek se Rada dostávala do rozporu s názory a stanovisky Mediální komise Poslanecké sněmovny nebo i jinými komisemi Parlamentu. Jako příklad velmi problematického rozhodování Rady Komise uvádí …..že Rada v roce 1999 jednala v přímém rozporu se zájmy České republiky, když přes nesouhlas a varování advokátní kanceláře C.Ch… rozhodla atd“)…

Na posledním lednovém zasedání předseda Rady, který je k tomu podle zákona oprávněn, termín veřejného slyšení v rámci tendru na digitální licence neoznámil, přestože již od zahájení licenčního řízení uplynula právě 3.2.2005 lhůta 90 dnů (§15 a §16 Zákona č.231/01Sb.). Tedy alespoň podle právního výkladu oslovených odborníků, názor RRTV resp. výpočet předsedy P.Pospíchala ovšem podle dostupných zpráv vychází z termínu zveřejnění posledního novinového inzerátu o licenčním řízení a tak by k vyhlášení mělo dojít až na závěr výjezdního zasedání v příštím týdnu. Zahájení licenčního řízení zahajuje RRTV podle mediálního zákona z vlastního podnětu vyhlášením – na webových stránkách Rady se tak stalo 5.11.2004. Tolik tedy formální nejasnost. Z hlediska termínů slyšení pak existují v podstatě dvě varianty - buď bude termín v co nejbližší době a vše bude minimálně devíti anoncovanými hlasy členů RRTV završeno brzkým udělením licencí na 24 let nebo bude termín slyšení stanoven na nějakou relativně pozdější dobu, například na podzim. Důvody, proč už termín nebyl vyhlášen dříve než uplyne lhůta nebo na co se stále ještě čeká, dosud nikdo z RRTV ani její předseda nesdělil.

Samotné řízení jde zcela mimo legislativní přípravy nebo poslední fáze schvalování souvisejících zákonů. Další vývoj je i nadále nejasný, Rada mezitím odmítla další žádosti o vstup do volných digitálních sítí, tentokrát rozhlasové projekty Jak zaznělo na zmíněné Komisi, trvá riziko právních sporů a žalob, které beztak k postupu a řadě rozhodnutí RRTV již byly podány. Podle některých vyjádření radních je to standardní postup, ale nevím jestli výsledky těchto postupů takto klidně přijímají někteří provozovatelé, kteří v řadě případů již investovali finanční i lidské prostředky do rozběhu vysílání a musí je ne z vlastní viny ukončit. Známý je i předloňský případ, kdy soud zdůvodnil zrušující rozhodnutí mj. i tím, že RRTV měla při svém rozhodování přihlédnout k sice ještě neplatnému, ale již obecně známému znění zákona...

Pro proces přechodu na digitální vysílání je velmi důležitá příprava legislativních pravidel. Kromě připravované digitální novely mediálního zákona, kterou by se již za týden měla v rámci tzv.1.čtení zabývat Sněmovna ( a podvýbor pro legislativu), se blíží k závěrečnému hlasování Zákon o elektronických komunikací. Senát postupně upravil původní pozměňovací návrh senátního hospodářského výboru, který by kromě narovnání a vytvoření shodných podmínek a pravidel jednotně pro všechny dosavadní provozovatele, umožnil TV Prima zbavit se „sdíleně“ vysílaných regionálních televizí a získat „vyčištěnou“ celoplošnou licenci pro digitální vysílání. Po jednání dalších výborů nakonec Senát stanovil všem celoplošným provozovatelům společná pravidla tzv. překlopení do digitálního vysílání. Podle některých vyjádření senátorů bylo jednou z motivací přijatých změn nejen napravit původně jednostranné podmínky digitálního vysílání jen ČT a ČRo, ale i snaha reagovat na rozporně vnímané rozhodnutí o udělování licencí a zvolený postup RRTV.

Pozměňovací návrh Senátu je po podrobnějším zkoumání na základě oficiálně zveřejněné verze na parlamentních stránkách poměrně jednoduchý a mohl by umožnit i určité zrychlení přechodu na digitální vysílání, i když jej nelze považovat za vyloženě systémový. Návrh vyjadřuje poměrně jasnou politickou shodu a vůli a mohl by i do určité míry omezit rizika spojená s budoucími nároky současných vysílatelů. Návrh má dokonce podporu i některých odborníků nebo manažerů, kteří však toto nechtějí zatím veřejně přiznat – například i proto, že to nemusí být plně v souladu s názorem nebo plánem jejich nadřízených. Návrh na překlopení všech současných celoplošných provozovatelů možná obsahuje drobné provozní komplikace, které jsou ale podle mého názoru v praxi proveditelné – například fakt, že v některých případech by Rada musela nejprve rozhodnout o první variantě umístění programu do multiplexu a až poté by nastala varianta druhá s umístěním v jiném multiplexu. V podstatě ale návrh umožňuje a legalizuje mechanismus překlopení oproti některých dosavadním krkolomným pokusům a navíc podporuje možnost dohody všech zúčastněných.

Také vyřazení ustanovení „garantující“ vznik a existenci veřejnoprávního multiplexu (jehož vznik obecně trvale podporuji) lze podle mého zajistit mnohem lépe a systematičtěji, než formou urychleného pozměňovacího návrhu v posledních hodinách před závěrečných schválením ve Sněmovně. Výhrady k tomuto původnímu návrhu jsou především k jeho konkrétnímu obsahu s řadou nejasností a nedostatků (viz dřívější text). Domnívám se, že problematika České televize a její budoucí podoba a postavení by se měly (a mají) systematicky řešit v příslušném zákonu, například Zákonu o České televizi (dtto ČRo).

Nakonec se tedy o osudu a výsledné variantě Zákona o elektronických komunikacích bude rozhodovat hlasování Sněmovny pravděpodobně v druhé části únorové schůze (minimálně 10 dnů po předání senátního návrhu do Sněmovny), a zřejmě především na základě zjednodušujícího a čistě politického pohledu na neúplné uzákonění veřejnoprávního multiplexu. Bude zajímavé sledovat, jak na nové skutečnosti zareagují účastníci původní kuloárové dohody politických stran včetně KSČM.

Nebude-li v dohledné době přijata změna legislativy (ZEK nebo digi novela) nebo nedojde ke změně ve strategii RRTV, je velmi pravděpodobné, že dosavadní vývoj povede k tomu, že současné televize by se do digitálního vysílání mohly dostat tak za 2 – 3 roky (ad Zpráva RRTV: … Motivovat občany k přechodu na digitální příjem je třeba nabídkou nových programů. Transformaci stávajících provozovatelů na digitální vysílání je třeba provést až následně…!). Rada během příštích týdnů podle dosavadního plánu obsadí volné multiplexy novými 8 programy a jediný celoplošný multiplex je zatím , bude-li senátní návrh zamítnut, předurčen podzimním pozměňovacím návrhem Sněmovny výhradně pro Českou televizi a ČRo. Přitom veřejné deklarace některých představitelů veřejnoprávních médií jsou poněkud v rozporu s praxí – během řady jednání na Radě nebo mezi provozovateli přitom vše směřuje spíše k reálné aplikaci senátních změn (zatím bez zákonné odpory). ČT se totiž podle více důvěryhodných zdrojů ve skutečnosti během zákulisních jednání snaží v podstatě o podobný způsob zahájení dig. vysílání - tzn. ve spolupráci a současném zapojení všech dnešních televizních celoplošných komerčních programů spolu s ČT do multiplexu „A“, tedy alespoň pro první fázi. Zároveň pokračují diskuze nad využitím uvolněních kmitočtů, které se dají získat z dosavadní sítě ČT2. Jde jen o to , zda budou využití na dopokrytí současných sítí nebo by mohly být základem sítě další. Preferuje se posílení neúplných sítí.

V každém případě se v příštích 14 dnech na několika „frontách“ rozhodne o dalších směrech a cestách české digitalizace. Doufejme, že těch slepých uliček ubude.


Ing.Zdeněk Duspiva, publicista, 4.2.2005