„Přijímače vám dnes na zakázku vyrobí ve východní Asii na zakázku opravdu za pár €, cena je opravdu na naše poměry směšná a dokonce je skoro stejná jako cena mé oblíbené pečené ryby v restauraci. To je pouze věcí zakázky a výrobě je to opravdu jedno. Navíc už se také sjednotily vnitřní hardware jednotlivých značek, takže třeba Kaon, Sharp a další používají zcela stejný vnitřní systém včetně vstupních tunerů a dalších dílů, takže tady opravdu rozdílnou roli hraje už jenom software. Je to jednolitá masa materiálu a já se vždy jen podle prozkoušení série rozhoduji, na kterou dáme obal s naší značkou.“


Myslím, že to poslední tvrzení je snad trochu přehnané, ne? Co třeba Dreambox? Vždyť to je přece zcela něco jiného.

„To si já ale nemyslím. To, že je postaveno programování na bázi Linux - systému ještě neznamená, že je výjimečný také něčím jiným. Samozřejmě, stále se dají současné paměti a další součástky nahradit výkonnějšími, ale trh to nepožaduje, je zformován tak jak je a tak proč investovat zbytečně, když tato báze je dobře založena ještě na dalších pět let. Musíte to vidět v širších souvislostech - tady nejde jenom o ty dole, ale také o ty nahoře a součinnost musí být hodně propracována, aby třeba nebyla na satelitech nadbytečná kapacita, bylo dostatek diváků, a další záležitosti.

Satelitní přijímač je velice malinkaté kolečko v celém tom soukolí, takový pohled je zkreslený. I naše firma, pokud by neměla zázemí třeba i v podobě pronajatého satelitního kanálu pro upgrade naší značky, tak by dávno nic neznamenala jako už spousty dalších. Vždyť jen letmo se dá spočítat, kolik velkých firem přechod z analogu na digitál nezvládly a zanikly. Je mi to dokonce do určité míry líto, protože to byli kolegové, ale prostě je to tak a ty progresivní kolegy prostě nabrala do svých řad konkurence.“


A co takové hackerství ? Jak se na to díváte a jak se vás to firemně dotýká?

Hodně se o tom ve vlnách píše a ještě více třeba na výstavách hovoří, ale za ty roky mám na to svůj názor. Ověřil jsem si, že je to i nedílná součást obchodní politiky některých obchodních firem a halasné oznamování o prolomení kódu beru jako zprávu, že obchod pokročil k nějakému jinému řešení. Různé dementy a zastíračky kolem takových zpráv jsou více či méně dobrou zástěrkou, která to má roznést co nejdál, aby si zboží nějak nakoupili ještě ti, co na něj v originální verzi nemají. Internet není zadarmo a je to obchod navázaný na takové věci z pokroku techniky jako každý podobný. Vždy se někomu platí, ať to třeba tak nevypadá a je to zadarmo. Nikdy dobře nevíte, kde a která adresa pro koho a jak pracuje a zrovna to může být právě nástup novinky přes některý ten externí tým pracující třeba v Rumunsku. Čím chudší země, tím výkonnější hackeři a vůbec "rozumoví pracovníci".

Takže boj u nás se nezaměřuje na toho posledního človíčka, který někde něco předraženě koupil a ještě má zaplatit státu, který zas živí honícího úředníčka, ale hlavní obchody se dějí u těch největších a právě u pracovníků těch smluvních poboček, kde se prostě prodá ten návod k tomu nalomení "ve velkém". Těch pár dní křiku se vždy nějak přežije, peníze za to jsou a hlavně je otevřena ta cesta k novému - a za to se platí. A to je hlavní bod k zaměření protipirátského boje.

Je to velmi těžko vyhratelná úloha, protože je to součást firemního obchodu, ale aby se udrželi na uzdě ti malí, prezentuje se to jinak. Zvláště u vás si někteří lidé dost zvykli vykládat právě tato práva po svém a zažil jsem u svého odběratele i to, že prostě zkoušejí znalost práva a hned posílají vymahačské firmy. Prostě: co když jste ten bojácný a náhodou zaplatíte… V opačném případě se ovšem ani neomluví. K nim než přijde obchodní etika, to tedy bude trvat asi ještě pěkně dlouho. Z těchto důvodů si odběratele u vás vybírám a dám jen na doporučení opravdu dlouholetých přátel. Je to velká škoda hlavně pro trh samotný - teď rozhodně nemyslím na naši firmu.“


Jste velmi kulantní, ale já bych se rád dověděl, jaký digitální satelitní přijímač byste si vybral dnes vy sám ? Jak radí při takovém dotazu u vás v obchodech?

„No, u nás (v SRN) je to jednoduché, tady se radí dobře. Zákazník jasně obvykle po konzultaci s dodavatelem ví, co chce a značka ho ani moc nezajímá. Ten ortodoxní je raději, když značka německá, ale to je jen ten nejmenší obchodní problém. No a dodá se mu takový přijímač, co umí ještě něco navíc. Dělali jsme dost široké firemní výzkumy na ergonomii a užitnost ovladačů a výsledek byl, že nejvíce byla opotřebovaná tlačítka přepínání programů a hlasitosti. Ta ostatní se snad použila za životnost 5x - 10x, takže pak bylo zcela jedno, jaký to byl přijímač.

U vás je situace trochu jiná, souvisí to i s jazykovou vybaveností a vlastně i s věkovou kategorií a zájmem kupujících. Vím, že nejvíc se prodá vlastně souprav pro placené programy, takže tady je ta situace stejná a jde vlastně jen o to, že přijímače buď mají slot a nebo přímo štěrbinu na kartu, takže to opotřebení komponent je zcela stejné. Pak je tu ovšem zatím dost velká skupina těch mladých fandů, co již znají aktivně angličtinu a přijímače mají jako hračku technicky vyspělou svému věku.

Tady bych doporučil ten Dreambox - jako přijímač sice součástkově méně než průměrný, ale pro naučení přicházejících systémů jako ukázkově školní. Myslím, že na tomto systému bude postaveno dost dalších přijímačů pro takovéto zaměření a všechny budou postaveny na komunikaci s internetovými sítěmi. I ta jejich podpora vnitřních softwarových systémů už vychází ze spolupráce více firem z různých oblastí, které by z toho něco mohly mít. Snad ani další kategorie mezi tím nejsou, linka je jasná a výrobci se zužují také jen do malého prostoru. Jejich výrobní kapacity a variabilita je ovšem taková, že lehce vše pokryje i třeba pro terestrický digitální příjem.“


Moc jste mi s tím přijímačem neporadil, raději bych nějakou konkrétnější značku nebo podobně.

„Mohl bych propagovat tu naši - a hrozně rád bych to udělal, mám to ve své pracovní náplni. Ale protože jsme se dohodli jinak, vlastně všeobecně ani poradit neumím. Jak jsem řekl, vše je vlastně stejné a já bych bral asi třeba nějakou variantu toho Dreamboxu, ale stejně bych na něj neměl čas, takže třeba nějaký přijímač s 2 sloty, abych případně mohl použít oficiálně zakoupenou kartu, jak je zde zvykem. Firmy tady sice hodně nabízejí spoustu dalších modulů, které umí sami rozlousknout spoustu programů,ale já to nepotřebuji a místní to moc nekupují, spíše opět ty menšiny. Asi je to na export, protože to se tak rychle vyvíjí, že za půl roku je to zastaralé a na dobře trvale zásobeném trhu pak skoro neprodejné. Časy hojných skladových zásob již pominuly, když na pobočce může být zboží i z Koreje nejdéle do 3 dnů. Kolik toho člověk vlastně nasleduje ? Byl jsem zpočátku také do toho velmi zapálený a firemně jsem trvale, ale nevidím to už očima uživatelského jednotlivce, ale ze strany dovozce a prodejce, který zde chce být i zítra a pozítří.“


Obligátní otázka nakonec : jak vidíte vývoj v této oblasti ?

„Zcela spotřebitelsky. Jakmile se přestane prodávat jedno, je připraveno k prodeji další. Již dnes je ukončen vývoj třeba MPEG-4, ale stávající věci se musí ještě zaplatit a vydělat stanovené částky se všemi těmi amortizacemi, poplatky a zaplacením vývoje dalšího. Na roky to odhadovat neumím, za pět let se ale určitě bude hovořit už o něčem jiném - elektronika je holka rozmarná a nestálá, trvale mládne a umí sebou strhnout vždy dost chlapů, co jí za to rádi zaplatí. Prostě s věkem mužů roste jen cena jejich hraček a myslí si při tom, že globálně platí za celý svět. No prostě hauři. Někdy je to až k pousmání a senior naší firmy se tím hrozně rád baví. Asi je to s věkem pak už jen úsměvné.“

Další diskuze už šla mimo téma, o které jsem měl zájem, ale i tak v ní bylo dost podnětných věcí. Jenže jsem si z ní udělal obrázek, že zřejmě trh v západní severní části Německa má jinou obchodní kulturu než je u nás a dost těžko ji budu svému návštěvníkovi z počátku článku vysvětlovat. Určitě je v životě to nejpodstatnější "vědět, co chtět ", jak to ve svých pohádkách říkával pan Werich.

No, a pokud to člověk opravdu ví, pak je skutečně na trhu tolik značek, typů a záruk pro satelitní digitální přijímače, že je z čeho si vybrat. Rozhodně bych bral takový, který nezavírá možnosti dalšího rozvoje, má podporu přímo ze satelitu a vyhovuje uživateli i po dalších stránkách třeba ovládání apod. To, že jde o věc pomíjivou, na to si už prostě musíme zvyknout, protože takový už je vývoj. Ale to je dnes ve většině oblastí spotřební elektrotechniky. Proto se také nazývá spotřební.


Dr. Vladimír Mazálek, www.tel-satexp.cz, ilustrativní (již dva roky staré) foto je z archivu satCentrum