Vidím zde větší krabičku přístroje, na kterém je napsáno ”satmaster” a na jeho přední straně je několik indikačních diod s nápisy. Osobně z žádné nabídky takový přístroj neznám a nezdá se, že by to byla nějaká novinka z miniaturních digitálních satelitních přijímačů. A tak vznáším dotaz ohledně činnosti tohoto přístroje.

To je vlastní výrobek a je to vlastně takové řídící centrum pro konvertory. Současně se zajištěním přepínání a napájení se zde indikuje zda je momentálně zapnuta která polarizace, jak je nastaven a posunut který konvertor a nebo zda se pracuje s kruhovou polarizací. Někomu se to může zdát jako hračka navíc, ale je to účelová technická pomůcka především k vyhledávání nových stanic.

A to je právě to tajemství, kvůli kterému jsem přijel. Vaše jméno resp. příjmení je možno číst třeba v kolonce ”objevitelů” vysílání, konkrétně si teď vzpomínám snad na kambodžský televizní program. Mohl byste mi sdělit, jak se člověku může dostat až té cti, že je zapsán v tak významném satelitním almanachu usnadňujícímu dalším fandům vyhledávání nových programů ?

Není to zas až tak velké hrdinství, je to spíš věcí umu, částečně snad i satelitního štěstí a náhody a také cti. Nemyslím, že bych měl nějak nadmíru zvláštní zařízení. Pouze je seřízeno podle mých představ a doplněno o pár drobností, které vyhledávání umožňují. Digitální přijímač používám Nokii 9600 s verzí DVB2000 s předposlední modifikací tohoto softu. Podle mne je to naprosto ideální přijímač pro tuto činnost, ač jej jiní mohou považovat za zastaralý a nevhodný. Samozřejmě, že vše mám propojeno také s analyzátorem spektra. A tak při novém najetí na družici prostě zapnu scanování jak podle frekvencí, tak i podle polarizací a pásem a při zachycení jakéhokoliv nového signálu k němu Nokie přiřadí pak patřičné hodnoty a program je na světě. Ihned to prokonzultuji s tabulkami, a pokud tam mnou zachycené hodnoty nejsou uvedeny, provedu do tabulky příslušný zápis. Obyčejně ovšem za pár chvil mi někdo z třeba z jiné země potvrdí, že program skutečně jede. Samozřejmě daleko jednodušší je hledat na družicích C pásma, které aspoň u nás nejsou tak sledovány jako například Astra v pásmu Ku, ale právě i na běžně známých a relativně již plně ”prozkoumaných” družicích se zcela nečekaně někdy objeví třeba přenos na takové frekvenci, která by podle oficiálních zdrojů snad vůbec neměla existovat. Ale když dnes víme, že třeba šumové číslo konvertoru se dá z některých speciálních přijímačů nastavovat a vylepšovat přímo po kabelu, tak proč by v této technice nemělo být víc takových neznámých oblastí. I tady je to vlastně takový malý boj mezi oficiálnímu zdroji a individuálními příjemci. Pokud by vycházel opravdu nějaký oficiální celosvětový přehled frekvencí s povinností automatického zapisování při každém vysílání, pak by asi ty amatérsky tvořené přehledové stránky své místo hledaly dosti těžko. A protože satelitní digitální vysílání je vlastně v rozvojovém čase, najde se asi stále dost možností indikovat nově vysílající programy i pro další fanoušky.

A co vlastně vy považujete v příjmu za svůj největší úspěch?

No, to se samozřejmě s časem mění, ale třeba v teplejších ročních měsících je daleko lepší příjem Ku pásma, kdežto na zimu se těším pro zlepšení podmínek příjmu C pásma. Ku pásmo má velmi ostré ohraničení svých vyzařovacích diagramů, tam lze opravdu považovat za úspěch příjem téměř každého programu, který by vlastně neměl být přijímatelný. V tom směru si pak asi nejvíc cením příjmu ruských programů v kruhových polarizacích, a to ať už jde o vysílání pro Kazachstán a nebo pro dálněvýchodní oblasti. Jde především o ruské nestátní programy jejichž vysílaná kvalita sice není vždy nejlepší, takže se pomalu ani nezdá, že by šlo o digitál. Někdy však bývá signál z ruských družic natolik silný, že předčí silou třeba i signál z Ámosu.

Znamená to snad, že síla signálu je nějakým způsobem nerovnoměrná v čase ?

Myslím, že i na těchto stránkách zaznělo i ze zkušeností kolegů, že na rovnoměrnost nelze naprosto spoléhat. Téměř postrachem může být nerovnoměrná inklinace družice, kdy se téměř nedá ani vypočítat, kdy a jaký z extrémně přijímatelných programů bude možno zachytit. Daleko snazší je třeba přijímat třeba Arabsat, který sice také inklinuje, ale poměrně pravidelně, takže jeho příjem je nejlepší třeba kolem oběda a nebo čtvrté hodiny odpolední a pak třeba zase za dvanáct hodin. Ta maxima trvají třeba dvě až tři hodiny, ale zjevné to může být třeba jen na některých k nám nenasměrovaných programech Ku pásma, a to třeba jen v analogu. Mohlo by se zdát, že jde o nějaké nekvalitní a nebo zastaralé satelity, ale ono je dnes obvykle na jedné pozici už několik družic a programy se třeba mezi nimi přesouvají na základě požadavků využití jednotlivých různě směrově nastavených transpondérů na směrových beamech. O jevech jako je třeba ”dýchání signálu satelitů” se toho zatím moc nepublikovalo a sdělení vzájemných zkušeností je i pro mne dost žádoucí. Nedá se říct, že by v našem oboru panovalo nějaké rivalství, spíše jde o samotáře, kteří své výsledky vlastně ani nijak veřejně neprezentují a je to jen jejich radost a potěšení.

Z vašich výsledků a poznatků by se dalo usuzovat, že už jste dosáhl vrchol možného a že tedy již není čeho dosahovat. A nebo je to snad jinak?

Rozhodně tomu tak není. Již na začátku rozhovoru jsem řekl, že nyní bych se více chtěl specializovat na příjem L pásma. I s tímto pásmem zatím obsahuji tak desetinu možného a necelou třetinu reálně přijímatelných pásem. Jako další bych rád přijímal třeba Ka pásmo, které asi u nás nesleduje zatím nikdo a třeba X pásmo a nebo UHF pásmo. Ke sledování je toho ještě dost, spíše jsem ještě více na začátku než abych v tom směru nějak pokročil. S každým novým poznatkem spíše člověk zjišťuje co ještě neví a co by vědět chtěl, takže takového bilancování, co se dokázalo, toho bych se raději vyvaroval.

Náš rozhovor by jistě ještě pokračoval, ale vzhledem k tomu, že jsem během něho několikrát vyšli k parabolám a já jsem si pečlivě nechával i několikrát předvést funkci jednotlivých zařízení, byla už noc v poměrně pokročilé fázi. S hlavou plnou nově nabitých vědomostí a s několika snímky zařízení jsem cestou směrem na Košice přemítal o tom, že některé zkušenosti jsou sice nepřenosné, ale pokud se chce někdo v podobném svém satelitním bádání poučit, tak u pana Petera to možné určitě je.

<< Predošlá časť