Zajímavou a celkem přístupnou alternativu přístupu na internet nabízí někteří operátoři kabelové televize, konkrétně v ČR jsou to společnosti UPC a TESMedia. Podívejme se trochu podrobněji na princip fungování takové sítě.

Dřívější, starší způsoby připojení abonenta kabelové společnosti mělo tradiční pojetí dvoubodových metalických spojů mezi zákazníkem a ústřednou operátora, kde pak došlo k přepojení na telefonní ústřednu. Dnes se však kabelové sítě budují již jako multifunkční přístupové sítě, schopné dalších služeb, jako jsou hlasové (telefon), přenosu dat (hlídání, technologická měření a regulace, dálkový odečet hodnot měřících přístrojů a zařízení, průmyslové kamery apod.) a také i napojení na Internet. Takové moderní sítě budují v hustější městské zástavbě právě společnosti, jejichž tradiční službou je šíření televizního signálu kabelovými rozvody.

Dnes jsou takové multifunkční sítě většinou budované jako hybridní, kombinující optická vlákna a koaxiální kabely. Z distribučního centra (zpravidla jediného místa ve městě či v lokalitě) jsou přes datovou síť připojeny rozbočovače, ze kterých vedou optická vlákna (coby dvoubodové spoje) do jednotlivých lokalit, k určitému objektu (zpravidla do domu v sídlištní zástavbě). V něm pak dochází k přechodu na koaxiální kabel, který prochází jednotlivými byty, případně rodinnými domky a kancelářemi. Počet těchto koncových bodů, které sdílí společnou přenosovou kapacitu, se v praxi pohybuje od 500 do 2000.

Starší kabelové rozvody, které byly budované především pro šíření televizního signálu, počítaly jen s jednosměrným směrem přenosu (tzn. od distribučního centra k zákazníkovi). Jejich přeměna na sítě s obousměrným přenosem je samozřejmě možná, ale je dosti nákladná a náročná, proto zdaleka ne všechny rozvody kabelové televize, které existují, lze využít i pro zpřístupnění dalších služeb, vyžadujících interaktivitu (a tudíž i obousměrný přenos). Naproti tomu všechny novější kabelové rozvody jsou již budované jako obousměrné. Přístup k Internetu však dokáží zprostředkovat i jednosměrné kabelové rozvody - pokud se zpětný kanál vytvoří jiným způsobem, než přes tyto kabelové rozvody (například přes modem připojený na telefonní síť).

Dnes se však častěji setkáváme s možností přístupu na internet v kabelových sítích, kde je zabezpečený obousměrný přenos. Tento přenos ale často není symetrický, tzn. není stejná datová rychlost v obou směrech. Realizace zpětného kanálu (od abonenta do centra) je totiž poměrně náročná a drahá, a proto i jeho dimenzování bývá menší než u dopředného kanálu (z centra k abonentovi). Navíc to i odpovídá požadavkům většiny zákazníků, kteří spíše data z internetu „stahují“ (přijímají), než vysílají. Přenosové schopnosti kabelových rozvodů jsou pak samozřejmě dány tím, s jakou šířkou přenosového pásma pracují. Dnešní rozvody mají šířku pásma až 750 MHz, případně i více. Přitom rozsah 5 až 42 MHz je vyhrazen pro zpětný kanál (tzv. upstream, tj. od abonenta směrem do centra), zatímco rozsah od 50 MHz výše je určen pro tzv. downstream (přenos směrem k uživateli). Pokud budeme počítat s tím, že každý televizní kanál zabírá 6 MHz, pak rozvody s šířkou pásma 700 MHz mohou zvládnout přenos až 110 televizních kanálů současně.

Způsobů, jakým se data po takovýchto kabelových rozvodech dnes přenáší, je definováno několik. Používá se standard DOCSIS (Data Over Cable Service Interface Specification), případně jeho varianta EuroDOCSIS. Dalším standardem pak je DVB/ DAVIC. Rozbor jednotlivých norem není náplní tohoto příspěvku, pro vaši představu o datových tocích si však aspoň ve stručnosti přiblížíme standard DOCSIS. V takovémto kabelovém rozvodu se alokuje („přiděluje“) ve směru k uživateli pro jednotlivé televizní kanály frekvenční pásmo v rozsahu 6 MHz, které při použití 256stavové kvadraturní amplitudové modulace (256 QAM - používanou pro terestrický digitální televizního signál), může dosáhnout datovou rychlost až 42 Mb/s pro každý kanál. V opačném směru DOCSIS alokuje různě velká frekvenční pásma, na kterých při 16stavové modulaci QAM lze dosáhnout až 10 Mb/s. Musíme si však uvědomit, že takovýchto datových rychlostí je dosahováno na sdíleném segmentu, což znamená, že jde o celkovou kapacitu dostupnou pro všechny koncové uživatele (abonenty připojení na internet) z tohoto sdíleného segmentu. V praxi samozřejmě záleží na tom, kolik těchto uživatelů je a jak konkrétně je mezi ně celková kapacita rozdělena - zda má například každý garantováno určité minimum (např. 128 kb/s), ale může využít veškerou právě dostupnou kapacitu, či zda má jím využitelnou rychlost omezenou providerem kabelové sítě apod.

Internet po kabelu v České republice provozují společnosti UPC a TESMedia. Co to stojí a jaké jsou jejich poskytované rychlosti připojení si probereme v dalším příspěvku tématu měsíce.


(Využito materiálů z článku Jiřího Peterky: Alternativní připojení k Internetu, IT.NET, prosinec 2001)