Přesto (a nebo právě proto), že letní sezóna není v anténářské ani u kabelových operátorů tím pravým obdobím k získávání zákazníků, rozpoutala se žhavá diskuse, kdo jak koho poškozuje a kdo by měl prostě z trhu vypadnout a nepřekážet v rozmachu tomu druhému. Padaly pádné i hypotetické argumenty z obou stran, ba při jejich nedostatku došlo až přímo na osobní výpady.

Má některá strana absolutní pravdu a nebo jaká ta situace vlastně je? A protože dodávka televizních programů k zákazníkovi není jenom o odběratelích, ale také o dodavatelích, dal jsem se na průzkum do několika měst, abych se zeptal jak dodavatelů, ale také zákazníků.

První návštěva byla v menší vesnici s několika stovkami obyvatel, kde jsem objevil náhodně kabelování tažené na sloupech veřejného osvětlení. Jde tedy o obecní kabelovku, kde již podle zpracování a evidentního stáří nadzemního vedení lze usuzovat na to, že byla budována již více než přes deseti léty. Jaké jsou s ní zkušenosti a spokojenost jsem se zeptal jak občanů, tak i firmy, která rozvod v současné době udržuje.

Měsíční platba asi 25 Kč za celkem 17 televizních programů zavání pro čtenáře z většího města něčím neskutečným. Obec má několik stovek účastníků a náplní jsou především veřejnoprávní a komerční programy české, slovenské a německé a zpravodajský kanál vysílaný anglicky. ”Protože v době výstavby kabelové sítě obci byly potíže s příjmem základních českých programů, rozhodli jsme se pro tuto variantu příjmu, i když v žádném případě nezaručuje stoprocentní kvalitu všech programů. Obyvatele jsme ale v tomto směru uspokojili daleko víc, než kdybychom postavili převaděč či vykrývač, který by stejně takový počet programů nezvládl”, říká zástupce obce. ”Věkový průměr obyvatel je vyšší střední věk a profesní složení je zemědělsko- průmyslové s vysokým počtem dojíždějících do blízkého velkoměsta, ale to myslím, že není hlavním důvodem toho, že lidé jsou s touto službou spokojeni. Zejména majitelé rodinných domků tvrdí, že za ten paušál by kvalitní individuální anténu nevybudovali ani za několik málo let. Zpočátku sice každý požadoval co nejatraktivnější programy a různých návrhů a připomínek bylo dost, ale dnes již tu televizi berou trochu jinak a také jednotlivé kanály mají poměrně vyhraněnou skladbu programů,takže v tomto směru diskuse téměř utichla. Celý rozvod je sice na dožití, ale zdá se, že jistě pojede dalších deset let, pokud se bude dále terestricky analogově vysílat. České a slovenské programy jsou přijímány nyní z pozemních vysílačů a šířeny v rozvodu ve zvukovém stereo doprovodu a o ty rakouské a německé jsou přijímány už spíše z tradice, protože zájem o jejich sledování od devadesátých let upadl úměrně s úbytkem jejich atraktivity. Jako zpestření je tam však necháváme i nadále, chleba nám neujídají. No a pokud chce někdo víc, naprosto nikomu nebráníme, aby si instaloval svoje antény či satelit a nebo placenou službu UPC. V tomto směru se konkurence udržuje samovolně, protože že by náhodou chtěla náš rozvod koupit a provozovat některá z dominantních kabelovek, to rozhodně nehrozí. Ale není to ani o tom, že bychom měli na sebe upletený nějaký bič. Občané jsou o stavu věcí v obci - a tím kabelovky - průběžně informováni, takže pokud by mělo dojít k nějakému jejímu rušení, budou informováni v dostatečném předstihu.” Takové je stanovisko obce, která se o své občany stará dle svých možností. A co na to místní občané? ” Mám také svoje vlastní antény”, říká jeden z nich, ”ale to vlastně jen pro jistotu. Dají se na ně přijímat dva české a dva rakouské programy, jinak je zde příjem omezen velkou terénní členitostí. A pak mám také starší satelit, takže mimo dvou českých programů bych byl vlastně soběstačný, ale jen někdy se díváme něco jiného než na české stanice. A pak ty 300Kč ročně mne nezabijí a když to jde kolem nás, proč toho za tu cenu nevyužít. Když slyším ty částky, které za stejný počet programů platí lidé v Praze a nebo v Brně, tak na to by mne určitě nenachytali. Navíc jsem spíš kutil, tak toho u té televize nenasedím.Manželka má sice televizi také v kuchyni, ale asi je to spíš moderní životní kulisa k vaření než k opravdovému zaujatému sledování něčeho hluboce naučného.”

Pro jistotu jsem se zeptal na názor i zástupců dvou největších kabelovek z regionu, kteří by teoreticky mohli mít zájem i o rozšíření do této lokality. Z jejich vyjádření jsem však vyrozuměl, že pro jejich záměry není vhodná tak malá koncentrace obyvatel na tak velké ploše a vést kabelování v lokalitách jen se samými rodinnými domky je pro ně naprosto neefektivní. Pro příjem českých programů nabízejí služby UPC direct a příjem CzechLinku a co není výdělečné je nezajímá. Zakabelování takových malých obcí není dotováno jako např. dříve v Německu ,tady se musí obyvatelé prostě o sebe postarat v součinnosti s vedením obce sami. A tady se starají, takže mají.

A jak se na to dívá opravárenská firma, která je k opravám zvána? ”Myslím, že životnost rozvodů pomalu končí svoji lepší dobu, ale kupodivu se z časového stárnutí u samotných nadzemních rozvodů nevyskytují žádné větší závady. Spíše si lidé dělají domovní úpravy, takže jezdíme přepojovat a nebo přidávat zásuvky, asi dvakrát za rok se vyskytne nějaká drobná závada na hlavní přijímací stanici a nebo se zařízení přelaďuje na nějaký jiný zahraniční veřejnoprávní program. O přidání či výměnu analogových přijímačů za digitální obec a ni lidé zájem nemají, počet především česky mluvících programů jim stačí, takže je to spíše o pravidelné kontrole zařízení. Není pravda, že by tato přijímací zařízení vykazovala nějaké větší poruchy než třeba ty velké stanice. Ty velké jsou ale zálohované, takže se to rychle přepne a divák vlastně na rozdíl od zdejšího rozvodu ani nic nepozná, ale jinak v tomto směru je to stejné. A to, že rozvodem nelze šířit internet a nebo zpětné kanály, tak na tyto možnosti se dokonce ani nikdo tady neptal. Podnikatelé tady využívají ”internet vzduchem” a ostatní asi pevnou telefonní linkou. Kabelový rozvod je zde brán již něco jako a navíc stále za málo peněz, a to je asi rozhodující. Ani pro nás to tady není zrovna zvlášť výdělečné, ale na opravy máme dlouhodobou smlouvu a tedy jakousi pracovní jistotu a to se dnes cení. Především pak v letní sezóně, kdy prodej této techniky téměř vždy usíná a tím pádem je i ucelenější čas na celkovou kontrolu tohoto díla.”

Se stejnými či velmi podobnými názory jsem se setkal ještě u dalších tří podobných vesnických či maloměstských kabelovek. Také jsem se ptal na názory ve dvou lokalitách, které jsou pokrývány terestricky dočasně ještě balíkem programů vysílaných v systému MMDS . Taková služba je především v údolních lokalitách pravým vysvobozením ze signálového stínu, ale co se týká nových abonentů, velmi těžko se dnes nabírají a spíše je založena na těch klientech, co tohoto systému využívají od začátku jeho produkce a na pravidelné platby si zvykli. Sice se mi nepodařilo nikde zjistit, od kolika účastníků je tato služba pro majitele výdělečná, ale dnes má tento systém tolik úskalí, takže v jeho produkci vytrvávají opravdu jen ti skalní. Je to dáno jednak tím, že samotné vysílací pásmo S je pro tuto službu velmi omezené, ale ani v pásmu K není na růžích ustláno, takže o nějakém 16 kanálovém balíku si můžeme dnes opravdu nechat jen zdát. Jak už jsem řekl, legislativa pro něj zrovna vstřícná není a pak také strana přijímací má už takové znalosti a některé naučené morální vlastnosti, že provozovatel je vlastně ve dvojím ohni utiskovatelů. Kódování takového vysílání je minimálně o stotisícových nákladech a navíc potírání pirátství se ani pak nijak zvlášť nedaří. Jeden chce vydělat na druhém hlava nehlava a všichni na všech a na všem a etika podnikání se vytratí a provozovatel - pokud v takovém vysílání jen nepropírá kapitál a nebo to není nějaký seberuinující se telekomunikační nadšenec, prostě skončí na nepřejícnosti okolí. O to je pozoruhodnější, že tento systém se nyní tak masově rozvíjí na Slovensku v pásmu 2,5 - 2,7 Ghz a navíc téměř bez kódování, což je alespoň pro naše podnikatele v tomto oboru téměř nevysvětlitelné. Vždyť jen poplatky za vysílání, za vysílané programy, poplatky autorským, hereckým, filmovým a všem dalším zástupcům různých organizací a rad spolknou takové množství peněz, že to žádná místní reklama nezaplatí a kódování je jediným možným způsobem obrany. Na obranu uživatelů tohoto vysílání je však nutno na druhou stranu sdělit, že u nás stále přetrvává vědomí o tom, že jen těžko kdo dokáže v tomto oboru nějaké předražení takové služby, protože nikde není dáno, jak maximálně vysoká by měla být výše dosažené obchodní marže.

A toto je zřejmě jeden z hlavních problémů kabelovek ve velkých městech. Jeden z bývalých majitelů několika kabelových rozvodů ze severních Čech mi k tomu řekl: ”Kabelové rozvody jsem začal budovat vlastně ještě před rokem 1989, kdy začalo vzkvétat satelitní vysílání a byl hlad po informacích. Začalo se s jedním panelákem, postupně se k němu přidaly převěsem další a byl rozvod. Dnes bych se za takovou práci styděl, ale tenkrát to byl vrchol a doba byla natolik hektická, že pokud si někdo nestěžoval na nějaké opravdu hrubé závady, tak se vlastně celý rozvod časem legalizovat - a už prostě byl. A to jsou ty rozhodují klíčové chvíle. A protože v té chvíli nebyl provozovatel rozhodující a v legislativě vládly určité nejasnosti, vzal jsem starost o rozvody na sebe a bylo.Zejména v tehdejších státních bytech mi byli všichni vděčni, že konečně něco mají (a za malý poplatek), a to byl další klíčový moment. Obec či stát způsob řešení v jejich bytech těmito rozvody vzhledem k nedostatku vlastních financí na opravy toleroval a to byl další moment následného úspěchu. Vlastně se žádné poplatky neplatily a tak to dnes klidně nazvu jako zlatokopecký výdělek. Ale to už se na druhé straně začaly formovat oficiální kabelovky a vznikl dost velký tlak konkurence. Kabelové společnosti měly kapitál na investice, my jsme potřebu investic oddalovali, avšak měli jsme to nejcennější - abonenty navěšené na účastnických zásuvkách. V panelácích byl použit rozvod bývalých STA a lidé stále nebrali kvalitu jako prioritu. Zvláště německé programy byly vysílány obrazově kvalitně a měly i na naše poměry atraktivní náplň, která častokrát přehlušila i nekvalitní obraz českých programů, protože se na ně prostě moc nehledělo. To už začalo být jasné, že zahraniční společnosti půjde hlavně o počet abonentů a paneláky napojené 100% i na velmi pofiderní převěsový televizní sídlištní rozvod jsou to největší terno. My, co jsme je vlastnili ve velkých městech jsme měli jistotu, že je třeba ještě chvíli licitovat o ceně, a zahraniční kapitál to stejně koupí v rámci úvěrů a rozvoje za pro nás velmi výhodné ceny, protože vlastně vykáže v první fázi 100% penetraci jako významnou položku pro další úvěry v bankách.Chytrou politikou pak rozvody určené na dožití přebudovali na hvězdicové a tím podchytili každého i do budoucna. Udělali v tom směru po své linii hodně práce, ale to, že v některých lokalitách si svoji pozici pojistili tím, že umrtvili STA, to třeba nebylo. Ale byla taková doba, vše jim hrálo do ruky a dozor to nestíhal a lidem to bylo většinou jedno. Navíc se jim dařilo budování sítí takovým způsobem, že tak rychle snad nebyla u nás udělána ani elektrifikace. A tak vidíme i v mnoha obcích různé skříňky s označením kabelových společností jako vykřičník toho, že páteřní či dálkový rozvod signálu by tu byl, ale následných účastnických rozvodů se asi nedočkáme, protože banky už ví, že na méně hustě osídleném území se bude taková nová investice jen velmi těžko a velmi dlouho navracet.

No, dnes už je o kabelovkách vlastně rozhodnuto a je vidět, kdo měl toho kapitálu na nákupy nejvíc. Myslím ale, že ani ty velké kabelovky nejsou dnes konečná a je jen otázkou času, komu a za kolik se prodají. O lidi ani o programy moc nejde, jde o výdělek , o peníze. V Evropě to nyní tak je. Osobně si nestěžuji, mám satelit, protože vést kabelovku k rodinným domkům hned tak někdo nebude, zvláště když už se tak blízko přiblížilo strašidlo digitálního pozemního televizního vysílání. To bude pro kabelovky asi pěkný mor, už se na to těším.” Možná, že vám některá slova znějí ironicky či až škodolibě, ale podávám tak, jak jsem slyšel.

Oficiální stanovisko o výhodnosti a prospěšnosti kabelovek známe z reklamních letáků a nelze tvrdit, že by to byla úplná nepravda. Jsou místa, kde skutečně jde o jediné možné řešení kvalitního příjmu, pokud jej kabelovka opravdu nabídne. Nesporným finančním trhákem je ale distribuce internetu tímto způsobem a za velmi přijatelnou cenu, pokud to bereme z hlediska cena/výkon, naopak jasným záporem je třeba rozdělení do programových balíků a nebo nejasnost v prokazování nákladů či určení výše marže. Třeba na Slovensku jsou ceny za kabelovky regulované, a snad také proto tam především největší kabelový operátor hrozí tím, že ze země odejde.Kabelovky ve svých oficiálních stanoviscích sice vždy tvrdí, že jiné rozložení programových balíků není možné, ale pokud se přistoupí k žalobě, najednou se zjistí, že všechno nějak jde a tu a tam se objeví divák, který má přímo oficiální výjimku a má třeba opravdu jen 4 základní české programy. Myslím, že to je důležitý precedens a rozhodně by neměl zapadnout. Konečně české programy byly všude zpočátku distribuovány jen v pásmu VHF. Takže problém jejich odfiltrování od ostatních pásem je zrovna tím nejjednodušším.

Jeden tradiční a významný prodejce satelitní techniky v Praze mi k této problematice řekl : ” Já má kabelovku zavedenu i na prodejně, ale používám ji spíše jako odstrašující možnost televizního příjmu. Lidé ovšem dnes už konečně pochopili, že demagogické řeči o tom, kolik dnes stojí individuální nebo společná anténa nejsou příliš opodstatněné a zejména restituované domy se snaží o soběstačnost i v tomto směru. U nás prodejců se situace stabilizovala a nedá se říct, že by obchod nešel. Trhy v tomto oboru mezi kabelovky a ostatní příjem se rozdělily a zatím se na něj vejdeme všichni. Chvilku vítězí jedna a další rok druhá strana. Nyní je právě období, kdy počet kabelových klientů stagnuje, ač největší kabelovka udává jiná vlastní čísla. Zejména u družstevních domů konečně už vítězí názor, že i v tomto směru je třeba dát průchod konkurenci a i tady více domů v okolí zpět opravuje společné televizní antény, ale tak, že k nim nechá vybudovat také páteřní rozvod. No a prostě ten, kdo se odpojí od kabelu, má možnost se připojit opěr na základní programy z STA. Ta kvalita je nyní s novým zařízení naprosto stejná a pokud dům nové zařízení platí třeba ve splátkách, pak jde o slušnou úsporu. No a 5 česky mluvících programů v Praze kupodivu dnes stačí poměrně velkému procentu obyvatel. tím nepropaguji žádnou značku STA, typů je dost a když se práce udělá pořádně - nechci agitovat. Je fakt, že tady hraje velkou roli lidský faktor, konečně jako vždy. Tady na blízkém sídlišti jsem dokonce v několika případech viděl i to, že se technik asi ”spletl”, protože platba byla pro základní nabídku, ale na televizoru bylo možno naladit plnou nabídku.

Také prodej individuálních antén jde v mezích našich plánů, jen snad ty individuální soupravy UPC mají asi vrchol za sebou. Už dávno neprodáváme jen satelitní techniku, ta má snad i v digitálu již pouze bezhitový prodej. Vše v ní směřuje k tomu, aby se za všechno platilo, a to u nás od střední generace nahoru se bude ještě dlouho velmi těžko chápat. Ono se někdy dost dlouho chápe, že i sníst něčeho se dá jen určité množství, a pak se prostě dlouhodobě přejíme.”

Do jednoho z domů, kde mají opravdu vybudovány oba dva systémy - tedy kabelovku a STA - jsme zašli, a zeptali se přímo na samosprávě domu. Předsedou je tu starší pán, protože prý z mladých by prostě nikdo žádnou takovou funkci nedělal. Zhruba mi říká totéž, co jsem slyšel tu už sděloval : napřed bylo STA, pak propojení několika STA různými převěsy, vznik místní kabelovky, přechod pod větší, modernizace, hvězdicové rozvody, euforie ze zaváděcích cen - a pak vystřízlivění, rozčlenění podle movitosti obyvatel, žádosti o odpojení . ”A tak jsme byli na domovní schůzi nuceni znovu opravit STA a vybudovat přepojovací body. Kabel vedoucí od přepojovacího bodu do bytu byl vlastně majetkem obyvatele bytu, takže vlastně ani žádný problém nevznikl. STA je placeno z fondu, který vlastní zní na spotřebu elektrické energie ve společných prostorách domu. Při současných růstech nájemného je tato částka zanedbatelná a mnozí vlastně vůbec neví, že ji platí. Velké procento zdejších bytů mají sice v držení mladí lidé, ale ti na schůze nechodí a snad platbu a možnosti ani snad nezaregistrovali a nebo jsou jejich příjmy takové, že jim ani platba nejvyšší kabelové nabídky nijak nevadí. Třeba je ten přístup ke kabelovkám opravdu jen názorem starší generace, který léty vymizí. Pro nás je kabelovka s plnou nabídkou vysoce nadstandartní služba, ale mladí mají asi již jiné standarty i v této oblasti. Přál bych jim jen vyšší kvalitu obrazu, protože ten vysoký počet programů nebylo na některých starších televizorech ani možnost plně zachytit a nebo se některé programy prolínaly.”

Náhodně jsme tady potkali také mladého technika, řešícího nějaký problém rušení kabelového příjmu v jednom z bytů. Nejprve nechtěl naprosto nic sdělit, odkazoval nás na oficiálního mluvčího a vůbec nebyl sdílný ani k tomu, kolik jakých balíků je v domě nabízeno, kolik bytů se připojuje či odpojuje. Nakonec však přece jen konstatoval tolik, že už to není, co to bývalo. Nechal nás však nahlédnout do rozvodné skříňky a projít s ním i vedení do bytu. Když se mu ale však nakonec společnými silami podařilo závadu lokalizovat a odstranit, připustil, že i on by si tu obrazovou kvalitu představoval jinak, ale že za ni nenese odpovědnost a že si člověk v podstatě za čas zvykne na všechno. Jako ukázka filosofického myšlení to byla pěkná tovaryšská škola, nicméně ještě předtím si postěžoval typicky česky na výši platu v porovnání s ředitelem a podle toho zvolil i pracovní postup. I na tomto sídlišti se však proslýchá, že kvůli navýšení balíku netřeba vždy žádat až na ústředí. To však není věc, která nás v dané chvíli zajímá, nám jde momentálně o to, najít možnost optimálního řešení.
A tak jsem ještě zašel do větší anténářské firmy, kde mi řekli následující: ” Naše služby nabízíme jak v oboru individuálních a společných antén, tak také smluvně pracujeme pro různé kabelovky, protože jim se takové pracovní týmy nevyplatí. Zdá se nám, že tím žádnou etiku neporušujeme, protože děláme poctivě to i to, nám jde o práci. Sice jsme se snažili zapojit do nějakých internetových diskusí o této problematice, ale tam obvykle bojují dvě nesmiřitelné strany a odborníci stojí bokem, protože tam padají i podpásové argumenty, a to pak je řeč o ničem. Rádi bychom lidem nabízeli více možností, vždyť společnost je dnes již finančně dost rozvrstvená a vlastně v takovém přechodném období v tomto směru. Třeba vůbec nevíme, jak se ujme digitál, i když osobně si myslím, že bude mít velké potíže se zaváděním. A tak s vlastně těšíme, že zase bude třeba montovat na pár let různé převodníky do STA, protože nebude ekonomické měnit 5-8leté televizory za nějaké nové.Pak zde je také spousta videopřehrávačů a další návazné techniky, třeba projekční, takže prostoru k práci bude asi opravdu dost a tam by mohlo být několik zlomových bodů, zda se rozhodnout pro moderní individuální příjem digitálu a nebo ”jít na kabel”. Určitě bude důležitá osvěta a reklama, ale pro nás je důležité, že se bude třeba rychle učit a zmodernizovat a přizpůsobit přístrojovou techniku, abychom nevypadli ze hry. Nějak se sice v této diskusi zapomíná na to, že se vysílá digitálně také ze satelitu a že tuto alternativu není třeba tiše vyřazovat ze hry. Dost bytových domů si nyní pořizuje právě takové STA a jsou tím pádem zcela nezávislý na pozemním signálu. Ještě by to chtělo, aby k rozšíření konkurence v tomto oboru třeba HBO resp. organizace, která je u nás po stránce prodeje zastupuje , ”umělo” nabídnout své produkty také družstvům nebo velkým bytovým domům jako paušálně placenou službu přímo ze satelitu a neposkytovalo ji monopolně jen kabelovým sítím, které jsou pak zvýhodněné. Tím se nepřímo podporuje pak to pirátství, o kterém tvrdí, že právě takto proti němu bojují. Pokud by ty svoje produkty poskytovali oficiálně tržně, pak by jistě také aspoň částečně opadla averze právě vůči těm největším kabelovkám. Poukazovat na to, že stěžovatelé se rekrutují především z té generačně starší části abonentů a že to vyřeší čas, to je přinejmenším cynické. Pro nás musí být zákazníkem každý, kdo platí, my jako malá firma bez zahraničního kapitálu prostě tak uvažovat nemůžeme.”

Asi co člověk, to názor. Rozhodně je třeba si z vyřčeného všimnout třeba i těch paralelních možností televizního příjmu, protože jde asi o jednu z mála možností, jak si možno z nabídky vybrat. Je totiž velmi nepravděpodobné, že by byly jinak do jednoho domu zavedeny dvě konkurenční kabelové společnosti, jak tomu bylo na některých místech v době vysílání KabelNetu. Doby, kdy nebylo z čeho vybírat, jsme už zažili a jestli se nemýlím, tak demokracie je právě o svobodě výběru, ba přímo za ni bojuje. Bojujeme?

Dr. Vlad. Mazálek, www.tel-satexp.cz