Satelitní technika, tak, jak o ní dnes uživatelsky čteme na stránkách zájmových týdeníků či občasníků, slaví tento rok alespoň u mne kulaté výročí. Je tomu dvacet let, co jsem se potkal s příjmem satelitního programu v Ku pásmu v japonském podání. Tehdejší dva jejich programy, vysílané z dnes již neexistujícího satelitu, mne zaujaly natolik, že se mi stala satelitní technika životním koníčkem. Stejně jako každý obor má i ona svůj vývoj. Jak si na tom ale satelitní technika stojí u nás dnes, v roce 2003 ?


Abychom si blíže ujasnili obor, dejme si jako premisu, že řeč dnes bude o tržní pozici především té satelitní techniky, která je určena pro individuální satelitní příjem. Tím pádem asi každý nejprve pomyslí na samotnou satelitní soupravu.

Zkusme dnes netradičně začít od konektorů. Přesto, že především původní konvertory americké provenience používaly na výstupu velmi robustní N - konektory, na konvertorech se neuchytily a velmi brzy se přešlo ve spotřební satelitní technice na používání F konektorů. Pro běžné použití se souosými (koaxiálními) kabely je to asi nejjednodušší řešení a jen těžko lze očekávat, že tento typ bude vyměněn časem za jiný. Těchto konektorů je sice rozměrově několik typů,ale 8mm šroubovací jsou nejběžnější, i když jim profesionálové vytýkají při špatné montáži zvýšené vyzařování.Pokud ovšem nejde o nějaké silové vedení,ale o obyčejný svod od paraboly , není třeba mít naprosto žádné obavy z nějakého poškozování životního prostředí. Na této straně kabelu jsme tím pádem skončili, na druhé straně kabelu je vývoj situace trochu jiný.

Trochu složitěji se situace vyvíjela u přijímačů na vstupech od antény. Především na počátku tady panovala velká nejednotnost mezi značkami. Dominoval zde zejména BNC konektor (ten s bajonetovou západkou), ale ten byl časem přeřazen k používání do satelitních systémů pro společný příjem. Firmy ze severní Evropy používaly běžné IEC (tedy takové jako je třeba pro výstup ze zásuvky STA), ale protože zejména při reinstalaci přijímačů začalo docházet k přehození s výstupním konektorem od modulátoru, přešlo se koncem osmdesátých let k jednotnému používání F konektorů. Tím pádem jsou dnes obě koncovky svodového kabelu jednotně osazené a z elektrického hlediska není důvod to měnit.

Kabeláž v tomto oboru se vždy opírala o souosé kabely, ve kterých se postupem doby měnilo jak dielektrikum, tak i typy opletení a materiál středového kabelu. Pro vodivost je u těchto kabelů asi nejlepším masově používaným materiálem pro středový vodič měď a její varianty, ale pro levné montáže je přijatelný i hliníkový středový vodič, který běžný individuální příjem nijak nezhorší. Zda vyberete pěnové či vzduchové dielektrikum, to dnes u jednoduchých individuálních souprav není již nijak rozhodující, ale pokud budete přijímat i jiná pásma než běžné Ku, určitě bych do budoucna doporučil koaxiální kabely s dvojitým opletením, protože šum pozadí a množství rušivých zdrojů je dnes natolik vysoké a natolik intenzivní, že běžné kabely na ně fungují spíše jako dobré antény než jako kvalitní izolanty proti nim. Nečekejme, že životnost především venkovních koaxiálních kabelů určených pro běžný individuální příjem bude víc než 6 let. Někdo jejich rychlé stárnutí přičítá kyselým dešťům, jiný celkovému stavu ovzduší, ale jisté je, že i výrobci jasně deklarují, že s delší životností levných spotřebních koaxiálních kabelů nepočítají už při projekci do výroby . Jsme v oblasti spotřební elektroniky a tato doporučení bychom měli vzít už konečně na vědomí a nedegradovat si příjem šetřením na nepravých místech. Kabely hrají v celkové ceně soupravy jen asi 10% ceny. Pokud byl kabel používán pouze k jednosměrnému svodu signálu od konvertoru k přijímači, nebyla mu nikdy věnována velká pozornost, ale nástup řešení s přepínači typu DiSEqC či využití jednoho kabelu také k pohonu motoru s natáčením paraboly celou věc již staví tak, že by bylo dobré minimálně dvakrát ročně kontrolovat upevnění F konektorů, jejich možnou nesourodost s kabelem či změnu odporu nebo výrazné poklesy napájecích napětí na koncových částech kabelu. Zkrat byť jedním pramínkem opletení třeba na jednom z konektorů umí udělat v čase problém, který dovede zaskočit i zkušeného opraváře, protože jej není vždy možno odhalit bez kvalitního měřícího přístroje.

O posunu v konvertorech se píše poměrně často, takže spíše připomeňme, že současně používané konvertory typu fullband či univerzal s rozsahem 10, 7 - 12, 75 Ghz s možností přepínání polarizace napětím 13/18 V a přepínání spodního a horního pásma spínacím signálem 22 kHz. Toto progresivní řešení se dosáhlo asi po 15 letech existence konvertorů pro Ku pásmo a posledních pět let je u těchto konvertorů vylepšováno již jen tzv. šumové číslo, podle něhož většina veřejnosti posuzuje celkovou kvalitu takového konvertoru. Současně nabízené konvertory mají deklarovány šumové číslo kolem 0,3 dB, což lze pokládat za velmi vysoký nadstandart, ale při výrobě velkých sérií takových konvertorů je jejich cena téměř stejná jako cena dobré kabeláže. Jen těžko můžeme i do budoucna počítat s něčím zřetelně kvalitativně lepším, protože je diskutabilní, zda je to vůbec potřeba. Konvertory jsou svými ozařovači projektovány především pro paraboly offset 60 - 90 cm, kde již nyní splňují všechny kladené nároky. Jejich varianty s přírubou, které jsou určeny pro středové paraboly, se na trhu zvlášť neuplatňují, protože dnes plně převládá účelový příjem s pevným nastavením paraboly na jednu pozici. Tento trend bude v budoucnu zřejmě ještě posílen sdružováním operátorů s licencemi pro určité území na družici s nejvhodnějším typem ozáření. U těchto konvertorů je však třeba počítat s tím, že vzhledem k použitým technologiím nemusí být jejich parametry stejné po celou dobu jejich provozu. Současná dvouletá záruka na jejich provoz může být v extrémních podmínkách jejich použití hodně vysokou laťkou. Sympatické na dnešních běžných konvertorech je jejich cena ve výši několika málo stokorun. I to ovšem dává jasné sdělení, že i při použití nejmodernějších technologií jde už jen o vyloženě spotřební zboží.

Dr. Vladimír Mazálek, www.tel-satexp.cz


pokračování příště