Stejně jako každý obor má i satelitní technika svůj vývoj. Jak si na tom stojí u nás dnes, v roce 2003? Asi hlavní očekávanou kapitolou je dnes mezi příznivci satelitního vysílání ta o stavu a vývoji satelitních přijímačů. Jsme v době, kdy situaci v analogovém vysílání připomínat nemusím, protože útlum je zde natolik markantní, že sehnat ještě analogový přijímač mimo specializované prodejny se satelitní technikou je už téměř nadlidské úsilí.


Analogové přijímače jsou ale ještě stále běžně na trhu třeba v německy mluvících zemích, kde je vysíláno stále ještě dost jak veřejnoprávních televizních programů, tak i programů s licencí, a především v mimoměstských oblastech bez kabelové televize jsou tyto přijímače i nadále nakupovány.

Určitým mezistupněm, i když vlastně vývojově nejvyšším, by bylo možno uvést kombinované satelitní přijímače pro analogový i digitální příjem s vestavěným automatickým natáčením a sloty na vložení CI modulů. Takové přijímače začalo produkovat více značek, ale v dnešní době snad na trhu seženeme na objednání Strong či Echostar. Tyto přijímače velmi rychle vytlačil jednak odstup od natáčení táhlovými motory a nástup natáčecích zařízení na bázi DiSEqC, ale také obchodní chyby těchto firem. Tím pádem mají nyní majitelé velkých parabol a přátelé DX satelitního příjmu dosti stíženou pozici při renovacích svých zařízení .

Ač se to může zdát pro mnohé paradoxní, vývoj satelitních digitálních přijímačů již nevykazuje žádný progresivní vývoj. Určitě se teď najde spousta těch, co budou mluvit o detailním vývoji Humaxů, Dreamboxu či jiných značek. Ale základní princip jednosměrně orientovaného satelitního přijímače pouze pro příjem zůstává naprosto stejný a zda je doplněn některým z CI modulů ať ve formě pevné vestavby či naplněného slotu, to už není nijak podstatné. Jistě, přijímače byly doplněny také o další funkce jako už vzpomínaný USALS či GoTo, nebo o různé typy automatické aktualizace software, ale to jsou jen trendy stejně jako ten současný, který nabízí doplnění některých značek o vysokokapacitní pevné nahrávací disky. Z trendu je ovšem zřejmé, že se spěje ke stále těsnější propojenosti s počítačem.

Ze samostatně prodávaných přijímačů např. na Slovensku vede Dreambox , v České republice to už tak zřetelné není a obchodníci často na prvních pozicích jmenují některý model Humaxu či některou ze značek vyrábějící rozměrově menší přijímače. Dreambox byl zde sice v prvním čtvrtroce své existence také hitem, ale čas běží, přicházejí stále nové modely a současný trh je o nákupu levnějších přijímačů s jednoduchým českým menu.

Současný trend mladých satelitních nadšenců je co nejtěsnější propojení satelitního přijímače s počítačem, a tak zcela nejprodávanější komponentou jsou počítačové karty Skystar 2. Je to nový rozměr satelitního příjmu, který je zřejmě určujícím směrem budoucího vývoje a úrovňově je ho možno zařadit nad Dreambox. U počítačových karet Skystar je zřetelná výhoda nejen kontinuálního update v souvislosti se stálým napojením na síť, ale odpadá potřeba různých přístupových karet Fun, dekodérů a podobně. Je to sice věcí výběru, ale domácí elektronika také prochází vlastní etapou vývoje, a tou je momentálně její integrace směřující k integrovaným multimediálním přístrojům. Prioritou a současně i komunikační doménou mladých lidí je internet, takže bez integrace možnosti jej přijímat také satelitně a za výhodných cenových podmínek se další věci v tomto oboru na trhu jen těžko uchytí. Brzdou jejich vývoje a rozvoje by se mohl stát pouze nějaký výklad autorských zákonů, zabraňující nahrávání děl i pouze pro osobní potřebu.

Samotné satelitní přijímače podle mne totiž procházejí nyní spíše fází omezování než rozvoje. Za rozvoj bych osobně považoval to, kdyby se přistoupilo k možnosti jejich obousměrného využití. Současné satelity jsou mnohokrát výkonnější a technicky modernější než jejich předešlé generace, takže již není takový problém, aby mohly zpracovat i slabý zpětný signál.

Zatím se přistupuje k tomu, že jednotliví operátoři si objednávají pouze série přijímačů s ostře ohraničenými možnostmi příjmu pouze konkrétních firemně používaných kódovacích systémů. Tyto snahy začínají být patrné třeba z přehledu zakázek firmy Flextronics, která účelově přijímače sestavuje na zakázku z korejských komponent. Jde nejen třeba o přijímače pro operátory používající kódovací systém Cryptoworks, ale také třeba satelitní přijímače pro příjem programů v systému Conax. Např. u Humaxů platí, že čím starší model, tím ho lze lépe modifikovat. Naprosto klíčová je internetová podpora a součinnost se satelitní technikou, jak už jsem uvedl třeba u karet Skystar 1 a 2. V této integraci spolu s využitím oboustranné komunikace mezi přijímačem a satelitem je třeba hledat klíče k dalšímu rozvoji tohoto oboru i pro formy individuálního příjmu.

Dr. Vladimír Mazálek, www.tel-satexp.cz


pokračování příště