Stejně jako každý obor má i satelitní technika svůj vývoj. Jak si na tom stojí u nás dnes, v roce 2003? Jak postupoval vývoj v parabolách? A co příjem z více satelitů, DiSEqC či funkce USALS?


Vývoj parabol, které postupem času přešly ze středových na offsetové, dost zřetelně ukazuje na to, kam se celý proces individuálního satelitního příjmu ubírá. Více než 90% všech prodejů offsetovývh parabol velikosti 65 - 90 cm v současnosti jsou prodeje účelových satelitních souprav některého z kabelových operátorů. Tyto soupravy obvykle už obsahují také konvertor určený přímo do držáku paraboly, takže tady má zákazník jistotu, že se toho na nastavení soupravy nedá moc pokazit a signál operátora s licencí na dané území bude jistotně zaručen v požadované síle. Jestliže se konvertory kvalitativně vyvinuly dopředu o notný kus, u parabol to konstatovat nelze. Účinnost např. 65 cm parabol používaných před patnácti léty k soupravám Amstrad je dobově stejná jako účinnost velikostně stejných parabol vyráběných dnes, pouze se změnily typy ozařovačů některých konvertorů tak, že daleko lépe zužitkovávají signál parabolou odražený do ohniska. Účinnější typy parabol jako cassegrain se neuchytily, přestože jejich cena je jen o málo větší než běžných parabol. Ve větším provedení je najdeme jen jako vysílací třeba u televizních přenosových vozů. Větší velikosti parabol (nad 140 cm) najdeme jen u mála prodejců, protože prostě doba satelitních lovců vybavených velkými parabolami je již také v poněkud jiné rovině než před deseti léty. Současnému prodeji parabol v ČR dominují offsetové paraboly vyrobené ze slitin železa s dobrou povrchovou úpravou o průměru 85 cm.

Lehkou mezikapitolou je příjem z více satelitů. Poměrně již dávno začal pomyslný boj mezi zastánci příjmu na jednu statickou parabolu několika satelitů umístěných na různých pozicích a mezi zastánci natáčecího zařízení. Ta první skupina je obeznámena s tím, že dokonce s běžnou asi 80 cm parabolou lze u nás přijímat najednou kvalitně přijímat digitální vysílání z pěti až šesti satelitů. Moderní DiSEqC přepínače v kombinaci s další výbavou současných satelitních digitálních přijímačů umí bez znatelných ztrát ovládat i více než desítku instalovaných konvertorů s velmi rychlými přepínacími intervaly, což je opravdu výkon, proti kterému jej jen málo argumentů. Na trhu ale už existují offsetové paraboly velikosti 140 cm, do jejichž ohniska lze nainstalovat i konvertory na příjem z dvaceti družic, ale tady už jejich cena dost přesahuje cenu natáčecího zařízení. Naopak zastánci natáčecích zařízení argumentují tím, že nikdy nebude existovat žádná taková parabola, se kterou by bylo možno přijímat satelity např. ze sektoru od 68stup. východně po třeba 45stup. západně. (K tomu bych jen podotkl, že sice nejde o parabolu, ale taková anténa už tady byla s úspěchem předvedena a jejímu rozšíření brání jen cena a zájem o ni.)

Současná natáčecí zařízení dospěla opravdu k velmi příznivému poměru cena/ výkon a cca 2000 Kč je velmi dobrá investice, protože dnešní ”Staby” a další značky jsou schopny zvládnou i natáčení parabol o velikosti do 120 cm a i při možnosti nastavení až na více než 60 pozic. Navíc jsou některé typy vybaveny vnitřní pružinou částečně eliminující působení větru na plochu paraboly a tím brání i rozšíření ”vůle” motoru a rychlému opotřebování vnitřního převodového mechanismu. Připočteme-li k tomu funkci automatického nastavení paraboly na jednotlivé satelity, inzerovanou u některých přijímačů jako funkci USALS, pak je v tomto směru dána vysoká míra jistoty správného a automatického nastavení na zvolenou družici. Natočení z jedné krajní polohy do druhé trvá asi 10 sekund, takže pokud netrváte na tom, že při přepínání mezi programy krajních satelitů je taková prodleva příliš dlouhá, pak je i finančně výhodnější volit tuto možnost. Moderní satelity dokonce i z krajních poloh orbitu nasměrované na území střední Evropy mají takovou intenzitu signálu, že se rozhodně nemusíte obávat, že byste toho dost ”nechytili” i na 60 -80cm parabolu. Podle vývoje satelitních přijímačů mi progresivnější řešení připadá to s natáčením, ale výběr si musí zvolit každý sám. Při analogovém vysílání mnoho lidí po asi půlroce intenzivního natáčení paraboly ustrnulo na programech družic Astra, v lepším případě pak v pohybu mezi pozicí Astry 1 a HotBirdu. Dnešní kvantum stovek digitálních programů na těchto družicích pro ty progresivnější fanoušky spíše nahrává řešení jedné paraboly s konvertory na 2 - 3 satelitní pozice.

Dr. Vladimír Mazálek, www.tel-satexp.cz


pokračování příště