V oblasti analogové (terestrické) televize je německému divákovi k dispozici v průměru šest televizních programů, současnou rozmanitost programů umožnily teprve kabelové sítě a satelitní vysílání. Tak je tomu asi 20 let, a o analogový terestrický příjem televize je ještě zájem u asi 5 % německého obyvatelstva. S příchodem digitální terestrické televize DVB-T se situace mění, nyní existuje více jak 20 programů a to ve vyšší kvalitě obrazu. Uživatel pravděpodobně také ocení kromě stacionárního i mobilní příjem a eliminaci vícenásobného příjmu, tzv. duchů. Při příjmu signálu z různých vysílačů se u DVB-T zpravidla jedná o jednofrekvenční síť.


Jednofrekvenční síť

Při příjmu signálu DVB-T platí následující mezní podmínky, které jsou v některých bodech vůči analogovému terestrickému televiznímu příjmu odlišné. Ve srovnání s analogovou terestrickou televizí zůstává u DVB-T kanálový rast nezměněn, vysílání DVB-T se uskutečňuje v pásmu VHF v kanálovém rastru 7 MHz a v pásmu UHF v rastru 8 MHz. I kanály K64, K65, K66 budou přitom využívány, při terestrickém příjmu je nutno také počítat s kanály nad K60. Ve všech německých regionech se bude v případě DVB-T vysílat (částečně či úplně) s vertikální polarizací, poněvadž poskytuje lepší podmínky pro přenosný a mobilní příjem. Např. v Severním Porýní-Vestfálsku se pro DVB-T uvažuje jen s vertikální polarizací. Aby se zabránilo vzájemnému rušení, u analogové terestrické televize pracuje každý sousední vysílač na jiné frekvenci a vzdálenost pro opakování jednoho kmitočtu (kanálu) je menší než asi 100 km. Pro DVB-T je typická jednofrekvenční síť. Nasměrování antény na vysílač proto v zásadě není třeba. V Německu se zpravidla předpokládá šest multiplexů. Proto je třeba současně přijímat šest kanálů, které mohou být v pásmu VHF a UHF rozmístěny libovolně.


Příjem a rušení

U analogové terestrické televize způsobuje nedostatečná úroveň anténního signálu více či méně zašumělý obraz, u DVB-T dochází k tzv. artefaktům (čtverečkování), jestliže signál na anténních svorkách má příliš nízkou úroveň, není k dispozici „žádný obraz“. Pro příjem DVB-T teoreticky postačí vertikální prutová anténa, u které se ovšem předpokládá značná širokopásmovost. Např. v Severním Porýní-Vestfálsku je 6 kanálů pro multiplexy DVB-T v rozmezí K25 až K66, kdežto v Berlíně a Braniborsku se jedná o rozsah K5 až K56. Vedle širokopásmové antény je ovšem také důležitá dosažitelná úroveň signálu na anténních svorkách. Při změně z analogové terestrické televize na DVB-T by se samozřejmě mělo nejdříve vyzkoušet, zda nynější anténa je vhodná i pro příjem signálu DVB-T, což však ve většině případů kvůli jedinečnosti DVB-T nebude možné.


Pokojové antény

U antén pro příjem DVB-T se v zásadě mohou rozlišovat následující varianty:

- pro přenosný a stacionární vnitřní příjem (pokojové antény),

- pro přenosný venkovní příjem („pohyblivé“ prutové antény),

- pro mobilní venkovní příjem (autoantény),

- pro stacionární venkovní příjem (antény na střeše).


Protože u jednofrekvenční sítě je zisk sítě závislý na rozvržení intenzity pole, vlastní antény vystačí s kruhovým, horizontálním anténním diagramem, což je možné u každé vertikální tyčové (prutové) antény. V zásadě se u všech antén pro příjem signálu DVB-T může jednat i o aktivní anténu. Tato anténa je připojena přímo na anténní vstup širokopásmového zesilovače, aby se na vstupu přijímače DVB-T dosáhlo dostatečné úrovně signálu. Tento koncept umožňuje rovněž optimální výkonové a šumové přizpůsobení vlastní pasivní antény. Potřebné provozní napětí pro zesilovač může být k dispozici buď z „dálkového“ napájení přijímače DVB-T, pomocí koaxiálního spojovacího kabelu mezi aktivní anténou a přijímačem DVB-T, nebo alternativně z konektoru síťového dílu. U „dálkového“ napájení je nezbytné počítat se stejnosměrným odporem uvedeného kabelu, aby i přes úbytek napětí bylo zachováno provozní napětí na zesilovači v přípustném rozmezí (např. 12 V + 2 V).

Při zakoupení antény pro příjem signálu DVB-T je nutno uvážit to, že by se mělo přijímat současně šest kanálů, které mohou být libovolně rozvrženy pásmu VHF a UHF. U antény je proto třeba přiměřená širokopásmovost, avšak i dostatečný zisk antény. Dosažitelný součtový signál, (z hodnoty síly pole pro šest kanálů), ovšem nesmí způsobit přebuzení vstupu přijímače. Při způsobu konstrukce je třeba přihlédnout k tomu, že anténa může být používána rovněž při vertikální polarizaci. Nevykazuje-li anténa pro DVB-T kruhový, horizontální anténní diagram, nýbrž má-li definován směrový účinek, tak se nabízí nasměrování antény na vysílač jednofrekvenční sítě.

Využití antény pro přenosný a stacionární vnitřní příjem je obzvláště důležité v blízkosti (bezprostředním okolí) vysílače jednofrekvenční sítě. Jen zde je síla pole dostatečně velká, aby mohl být signál přijímán v budově i přes útlum signálu při průniku do budovy (v průměru 10 dB). V případě potřeby se nabízí využití aktivní antény. Protože rozvržení síly pole v budově podléhá místním a časovým změnám, může být umístění pokojové antény problematické, zvláště když místní a časová změna závisí také ještě na frekvenci. V tomto případě může pomoci rozdílný příjem. Použije se přitom dvou nebo více antén, které budou nasměrovány na různé pozice. Vytvoří anténní soustavu, pro kterou bude s větší pravděpodobností k dispozici vhodný signál pro všechny kanály. To může být také v současnosti automaticky vybraná anténa s nejlepší úrovní signálu pro příjem DVB-T. Proto musí být ovšem víceúčelově vhodný přijímač DVB-T.


Venkovní antény

Antény pro příjem signálu DVB-T pro přenosný venkovní příjem budou zapotřebí pro všechny přijímače, které mají být k dispozici na balkóně, na terase, v hotelu nebo kdekoli jinde na cestě. Jestliže se předpokládá tento způsob využití, jedná se běžně o tyčové (prutové) antény. Budou-li do přijímače DVB-T vestavěné dvě prutové antény s co největší vzdáleností, pak je také v tomto případě realizovatelný „rozdílný“ příjem.

U antén DVB-T pro mobilní příjem se jedná o autoantény, které jsou vhodně širokopásmově „dimenzovány“. Zpravidla se k tomuto účelu použije také koncept vertikální prutové antény. Přitom je nutno uvážit to, že již existující antény ve vozidle pro autorádio nebo pro mobilní vysílání nejsou vhodné pro DVB-T, poněvadž jim chybí potřebná širokopásmovost.

V nejjednodušším případě se pro stacionární příjem může použít vertikální prutová anténa. Typicky se však používají antény Yagi, tedy půlvlnný dipól, doplněný o direktory a reflektory, které vykazují značný směrový efekt. Celková směrová charakteristika představuje kužel, popsaný horizontálním a vertikálním úhlem otevření. Víceprvkové antény jsou potřebné zejména v okrajových oblastech pokrytí signálem DVB-T současné jednofrekvenční sítě. Jejich montáž pro vertikální polarizaci je možná před oknem, na stěně domu, na střeše, pod a nad hřebenem střechy, avšak i pod střechou. Z počtu direktorů a reflektorů se určuje potřebný zisk antény, a také předozadní poměr.

Jestliže přijímané kanály jsou v pásmu VHF a UHF, lze připojit buď anténu VHF/UHF nebo se využije zvláštních antén se slučovačem. Může se přitom jednat také o antény na skupinu kanálů pro pásmo UHF (IV. a V. pásmo). Bude-li třeba, je možné též využít antén uspořádaných nad sebou nebo vedle sebe, což vede k omezení vertikálního, popř. horizontálního úhlu otevření. Tímto způsobem je možné dosáhnout i při relativně nepříznivých přijímacích poměrech dobré výsledky.


Zdroj: Ulrich Freyer, rfe /radio-fernsehen-elektronik/, č. 6/2004, s. 32 až 34, pro satCentrum přeložil Petr Miklík, volně upraveno a zkráceno